Pár kluků na poli rozpouští do větru draky a slova...
Je nádech otázka (drak strmě k obloze stoupá); a výdech odpověď (v zemi mě, proboha, nehledej).
Ať tak či tak, z dálky jsme podobní písmenům – – připsaná do sedmé brázdy, poběžím po rozbahněných větách, jako by bylo co říct – útěkem o dračích strunách (ještě mi povídej o barvě hlasu).
Těžko mi uvěřit, ale i já – tak jako pes nebo podzim – jsem pod kůží masem a kostmi.
V krvi je železo; v železe krev je jako můj dnešní oběžník do nějž ti pozítří / na rybím tržišti zabalím promoklou tresku
a na poli do větru slova.
Epilog
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'egil', 22.04.2008 14:53.