Teorie her se zabývá situacemi, pro které je charakteristická přítomnost hráčů, odměn a strategií, kterými hráči disponují. Interakce mezi hráči je nazývána jako herní situace, nebo jednoduše hra. Její základy položil v roce 1928 americký matematik John von Neumann.

Prvotní myšlenky jsou odvozeny ze zákonitostí deskových a karetních her, pro které tato disciplína hledá zobecnění v situacích například ekonomické, vojenské, sportovní, nebo politické reality. Od té doby zaznamenala obrovský rozvoj. V ekonomické oblasti se uplatňuje již od poloviny minulého století například při pochopení mechanismu aukcí, vypořádání konkursní podstaty, chování monopolů, uzavírání kartelových dohod, dále v oblasti problematiky vyjednávání při uzavírání různých typů obchodů, problematiky mechanismů působících při rozhodování o veřejných výdajích, a v mnohých dalších.

TEORIE REDISTRIBUČNÍCH SYSTÉMŮ

Teorie her se již od svého vzniku snaží objasnit problematiku rozdělování mezd. Pojem "mzda" je zde míněn v širším smyslu tohoto slova. Je to odměna, o kterou účastníci, řečeno terminologií teorie her "hráči", usilují. V klasickém pojetí se jedná o zákonitosti, kterým podléhá "dělení koláče". Nebere však zpravidla v úvahu to, že daný koláč je nejprve nutno upéci.

Distribuci mzdových příjmů se ve své práci věnuje vynikající vědec Beno^lt Mandelbrot. Hledá zákonitosti, pomocí kterých by bylo možné vysvětlit odstupňování výše příjmů mezi nadřízenými a podřízenými. Klíč spatřuje ve vnitřní hierarchii organizací, ze které vyvozuje matematické vyjádření nerovnosti výše příjmů. Činí však pouze první krok. Již neuvažuje o vlivu redistribuce příjmů na výkon organizace, tj. nenahlíží na ni jako na ekonomický systém generující zdroje budoucích mezd..

Průlom do problematiky rozdělování představuje až teorie redistribučních systémů. Tento směr teorie her je původní a perspektivní aplikací teorie her klasické. V současné době je tato aplikace rozvíjena týmem na Vysoké škole finanční a správní o. p. s. v Praze.

Redistribuční systém je systém, ve kterém dochází k nějakému přerozdělení (redistribuci) odměn (výplat) oproti výkonům, které podali jednotliví účastníci daného systému. Systémem rozumíme organizace nejrůznějšího typu - firmy, správní, vědecké či vzdělávací instituce, sportovní družstva, politické strany, státy apod.

Výkon chápeme jako vliv účastníka hry na dosažený výsledek, tj. na velikost celkové odměny, kterou si mohou jednotliví účastníci rozdělit mezi sebe. Za typickou příčinu redistribuce považujeme vznik koalic uvnitř systémů nejrůznějšího typu, včetně firem, organizací apod. Podstatnou roli zde sehrávají také tzv. "vnořené koalice", čili koalice uvnitř koalic. Ani tímto aspektem reality se původní směry teorie her nezabývají. Teorie redistribučních systémů (dále jen TRS) podává výčet variant v odměňování, k nimž může v praxi docházet.

Předmětem zájmu TRS jsou otázky typu:

Jak se v systémech uvedeného typu vyvíjí odměňování podle výkonu, jak se vytvářejí podmínky pro identifikaci výkonu, jeho ocenění a tomu odpovídající distribuční toky.

Jakými formami do systému uvedeného typu vstupují prvky redistribuce, jakou hrají roli, jak ovlivňují vývoj příslušných systémů.

Jak se střetávají v tom či onom případě tendence k odměňování podle výkonu a tendence k různě motivované redistribuci.

Jakou roli hrají solidární prvky, přičemž se rozlišuje solidarita formální a reálná, respektive solidarita spontánní a vynucená.

TRS pracuje se situacemi, které lidé ze své praxe znají často velmi dobře, ale jejichž průběh a výsledky dokážou nahlížet spíše intuitivně. Oproti tomu tato teorie disponuje exaktními postupy, které umožňují rozklíčovat, i když dosud jen částečně, co se v realitě odehrává. Východiskem je model elementárního redistribučního systému. Je vhodným zjednodušením reality pro modelování interakcí vedoucích k transpozici výplat a s tím souvisejících rovnovážných stavů. Disponuje matematickým aparátem, který umožňuje situace vznikající při rozdělování výplat kvantifikovat a nabízí vizualizaci prostřednictvím grafického znázornění modelu elementárního redistribučního systému.

PROČ ČASTO VÍTĚZÍ PRŮMĚRNÍ

Lze například názorně demonstrovat, že pokud není jakýkoli systém vystaven dostatečnému konkurenčnímu tlaku, mohou si nejvíce polepšit průměrní a nejméně výkonní hráči, pokud se vzájemně spojí a podělí se o příspěvek nejvýkonnějšího hráče. Dojde přitom k největšímu poklesu výkonu systému. Z toho pak vyplývá jeden ze základních postulátů TRS, který je klíčový pro pochopení mechanismů uplatňujících se při redistribuci výplat: Čím více se odměňování vzdaluje od odměňování podle výkonnosti hráčů, tím více klesá výkon celé organizace.

V případě největšího poklesu výkonu systému, pak průměrní hráči zpravidla usilují o získání pozice vůdce. Jedná se o jev běžně pozorovatelný v praxi, který TRS označuje jako "fenomén ambiciózního průměru". V případě, že v systému probíhá vyjednávání, má nejvýkonnější hráč určitou obranu. Ta spočívá v tom, že se začne podbízet nejméně výkonnému hráči. Tím se odstartuje proces vyjednávání, který vede ke vzniku některého z typů rovnováhy - buď diskriminační (kdy dva hráči diskriminuji třetího), nebo tzv. Nashovy rovnováhy. Ta vzniká v případě nekooperativního jednání a vyznačuje se tím, že pokud se od orientace na dosažení rovnováhy některý z hráčů odchýlí a ostatní ne, je jeho výsledek horší, než když se jí přidržuje.

Model jednoduchého redistribučního systému je klíčem k analýze složitějších situací, kdy uvažujeme další vlivy, například to, že existuje konkurenční tlak na systém, to, že sytém se vyvíjí (roste) v čase a dochází k porovnání s jinými systémy, to, že existuje zpětný vliv příjmů na negociační pozici hráčů (jejich schopnost ovlivnit redistribuci), to, že existuje meziorganizační migrace, apod. Právě role meziorganizační migrace je jedním z rozhodujících faktorů, které determinují jak dalece se bude systém odměňování v organizaci vzdalovat od odměňování čistě dle výkonu. Jedná se o oblast, která nastoluje podstatné otázky, např.: Co brání meziorganizační migraci? Za jakých okolností v praxi pozorujeme tzv. "shlukování schopných"? Ve snaze o porozumění problematice rozdělování výplat platí totéž, co v každé jiné oblasti poznání - odhalení obecných zákonitostí v dané oblasti umožňuje tzv. "přečíst realitu".

TEORIE HER JAKO BOJOVÉ UMĚNÍ

Pokud se ve vosím hnízdě nachází královna, která je královnou jen biologicky a nikoli postavením v hierarchii vosího společenství, může se o pozici královny ucházet. Dle poznatků biologů se tak děje poměrně často. Vojačky vyzývatelku odvedou ke královně a tam musí chemicky, tj. vyloučením určitých látek, dokázat, že je schopna mít potomstvo. Pokud to nedokáže, je zabita. Pokud totéž dokáže královna, je vyzývatelka rovněž zabita. Pokud však královna selže a vyzývatelka nikoli, je zabita královna a vyzývatelka se stává novou královnou. Podobné mechanismy jsou v přírodě výsledkem dlouhé evoluce a sama jejich existence napovídá, že mají pro přežití daného živočišného druhu význam.

I v lidských dějinách docházelo k situacím, kdy například neúspěšní vyzývatelé římských císařů byli pretoriánskou gardou odváděni přímo do arény se lvy. V totalitních systémech i z poměrně nedávné historie bychom našli podobných paralel mnoho. V rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy bylo ke vzniku Spojených států ústy historiků řečeno doslovně: "Vezmeme-li v úvahu vrtkavost štěstěny, tak nechybělo mnoho, aby při trochu jiném průběhu dějinných událostí byli otcové zakladatelé pověšeni jako banda hnusných zrádců a tento jejich obraz by s velkou pravděpodobností nejspíš vstoupil do učebnic dějepisu." Tolik citace, která nutí k zamyšlení.

Naštěstí žijeme v lepších časech, avšak i v našem demokratickém světě se odehrávají nejrůznější situace, které mají své vítěze a poražené, ovšem ne s tak fatálními následky. Jedná se zejména o konkurenční boj ve světě podnikání či obecně situace, kdy usilujeme o získání odměny v širším smyslu tohoto slova, tj. uvažují se i nepeněžní výnosy.

Publikace o managementu často dávají doporučení typu: "Stanovte si cíl a usilujte o jeho dosažení". Je tím míněn např. kariérní postup, získání teritoria pro prodej výrobků apod. Mnohdy se však zapomíná, že podobné cíle si mohou klást i ostatní hráči v daném prostředí. Zájmy jednotlivců či skupin jsou pak nutně v kolizi. Těmito situacemi, pro které je charakteristický konflikt, nejistota, volba mezi kooperací a nekooperací, se zabývá teorie her. Poskytuje silné nástroje, pomocí kterých je možné s dostatečnou jistotou určit, zda a jak lze vyhrát.

Neocenitelnou roli, jak různé standardní situace rozpoznat a ovlivnit ve vlastní prospěch, hrají životní zkušenosti. Ty ale bývají často vykoupeny velmi draze. Například umění rozlišit, kdy se nám někdo snaží pomoci či naopak, je přitom zásadní.