Tomáš seděl za stolem a konečky prstů ťukal do klávesnice, přičemž střídavě hleděl na obrazovku monitoru. Ozývající se rachot z klece, která byla na menší skříni vedle počítačového stolku, ho upozornil na dva pískomily.
„Copak Jájo a Pájo? Už jste se dneska probíhali,“ řekl jim, přičemž se díval na dvě panáčkující zvířátka.
„Aha. Vy jste už dlouho neměli piškoty. Je mi to jasný,“ mínil a odešel do kuchyně, ze které přinesl dva piškoty. Otevřel dvířka klece a nejdříve strčil jeden piškot, po němž hned vystartil černý Pája a pro druhý piškot se okamžitě přihnal světle zbarvený Jája.
„Abyste se nezalkli,“ řekl jim a levou rukou dvířka zavřel. Ale neúplně, a ta se po chvíli sama od sebe otevřela. Toho si však nevšiml, jelikož opět seděl před počítačem. Chvíli datloval, ale za okamžik pravou rukou začal štelovat posuvné opěradlo židle, které bylo od židle odnímatelné.
„Zatraceně. Co to s tím vopěradlem je,“ říkal si, když se náhle ozvalo rupnutí a opěradlo prudce spadlo na koberec. Tomáš ve stejný okamžik ztratil rovnováhu a po zádech přepadl ze židle. V následné chvíli užasle hleděl od zdola na stůl i počítač na něm. Několik vteřin ležel nepohnutě, načež se pomalu posadil. K jeho překvapení uslyšel zvuk, jenž prozrazoval, že se něco pohybuje po klávesnici. A ve stejný okamžik jeho zraku neunikla otevřená dvířka od klece.
„Krucinál!“ vyhrkl a zadíval se na klávesnici. Na ní běhala dvojice pískomilů, přičemž na obrazovce naskakovala písmenka. Zkoprněle těkal střídavě očima po pískomilech a objevujících se písmenkách.
„Co tady děláte!?“ vykřikl a prudce vstal, přičemž rychle natáhl obě ruce. Jája se rozeběhl vpravo, Pája zase vlevo a obě jeho dlaně dopadly na tlačítka klávesnice. Zároveň koleny narazil do sedačky židle, a jak byl v pohybu, tak přes ni přepadl, načež nosem narazil na obrazovku monitoru. A jelikož židle měla kolečka, tak se dala do pohybu a on se bradou ocitl na klávesnici. Pak následoval pád na koberec, po němž pocítil dopad klávesnice na svou hlavu. A záhy se ho zmocnil pocit, že vidí všude před očima roztančené tlačítka s písmenky.
  Když se vzpamatoval, tak se díval od spodu na okraj stolu. Přitom spatřil černé tělíčko s roztaženými tlapičkami a dlouhým ocáskem. V následující vteřině mu Pája dopadl na obličej a on pak z bezprostřední blízkosti viděl čumáček s fousky, které ho šimraly na nose. Hned na to kýchl a pískomil díky svým dlouhým zadním nožičkám odskočil pryč. Současně s tím ucítil na svém těle nějaký pohyb. Nadzvedl se a uviděl Jáju, jak běží po jeho odhaleném břiše. Hmátl po něm, ale pískomil byl rychlejší a zalezl mu pod tričko.
„To lochtá Jájo!“ vyhrkl a vsunul obě ruce pod tričko. Jája se pod tričkem obratně dlaním vyhnul a k jeho překvapení mu náhle panáčkoval na pravém rameni.
„Ty jsi ale artista!“ řekl mu, přičemž ho pískomil lehce kousl do spodní části ucha. Než ho stačil uchopit, tak odskočil a ve vteřině zmizel. Poté následovala honička po celém bytě, jenž skončila v předsíni přede dveřmi na chodbu.
„Tak to by kluci stačilo!“ mínil Tomáš, když ležel a v každé ruce svíral pískomila. Současně uslyšel rachocení klíče v zámku a než se nadál, tak se otevřely dveře. Při pokusu vstát pocítil úder dveří do hlavy a Jája i Pája mu vyklouzli z dlaní.
„Co se tady válíš?“ zeptala se ho překvapeně Martina, když ho viděla, jak se drží vleže za hlavu.
„Chytám tady naše kluky. Zavři rychle dveře!“ zařval, ale to už dvojice pískomilů prchala přes práh na chodbu. Oba rychle vyběhli za nimi, přičemž uslyšeli výkřik sousedky, která zrovna odemykala svůj byt.
„Jéééé! Myšíííí!,“ vyjekla a upustila tašky s nákupem, načež vylezla na stůl u okna, na němž bylo několik květin. Tomáš byl znovu nucen podstoupit další hon a přitom s hrůzou zjistil, že v bytě je kočka, která však využila otevřených dveří a vyběhla na chodbu. A zatímco Tomáš honil dvojici pískomilů po bytě, tak Martina začala honit kočku po patrech, přičemž její majitelka běhala rozkřičená a vyděšená po chodbě.