Byl žil jeden trpaslíček a ten měl hrozně rád čaj, nejradši červený druh Pu-Erh slazený medem. Jednou večer šel kolem okna, které magicky přitáhlo jeho pozornost. Zvědavě nahlédl skrz sklo do místnosti a objevil tam na stole konvici s čajem. Zaradoval se, ale pak svraštil nespokojeně čelíčko a začal dumat, jak by se dostal dovnitř. Nakonec si pomyslel: "Nu což, počkám a příležitost se sama naskytne." A taky jo, po chvilce se okno otevřelo. Skřítek ani chvilku nezaváhal, vhupnul nenápadně dovnitř a okamžitě se schoval v nejbližším temném koutě, kde našel dávno zakutálenou krabičku od krmiva pro rybičky a malý hadříček. Odšrouboval víčko krabičky a moc se mu uvnitř líbilo, byla krásně žlutá a hadřík sympaticky měkký a hebký, tak si tam z něj udělal postýlku a že si po přestálém dobrodružství nejdříve schrupne. Pečlivě zašrouboval zpátky víčko svého nového domečku, zachumlal se do peřinky a usnul spánkem spravedlivých. Ráno vstal, celý natěšený vyběhl ven a koukl na stůl, čekalo ho ošklivé zklamání, konvice byla prázdná. Hořce zaplakal a šel se z toho šoku znova vyspat. Probudil se kolem poledne, vyšel z krabičky a s prosebnou nadějí se podíval na stůl. Srdíčko mu vesele poskočilo a už se drápal na stůl seč mu síly stačily a ještě cestou nahoru si vytahoval z kapsičky své oblíbené skládací brčko. Doskotačil ke konvičce a hubičkou prostrčil brčko až na samé dno a pak si sedl a blaženě srkal a srkal a srkal, až vycucl celý obsah nádoby do poslední kapičky. V tom pokoji žili také dva lidé. Paní domu zrovna něco četla v posteli zády ke stolu a pán měl důležitou misi na záchodě. Když se vrátil do pokoje, aby si opět sedl k počítači, trpaslíček už byl na ústupu do svého úkrytu, přesto ještě zahlédl jeho nožku mizející za skřínkou. Pán si protřel oči a řekl si, že se mu asi jen něco zdálo nebo to byla fata morgána. Paní dostala žízeň a otočila se od knížky, ale spatřila jen prázdnou konvičku, se stoickým klidem prohlásila: "Pane, někdo mi vypil čaj." Pána to zarazilo, že by přece jen neměl halucinace a byl to nějaký skřítek? Zvedl se a šel vařit paní nový čaj, protože měla bolavou nohu, aby se moc nenamáhala. Druhý den se trpaslíkovi opět naskytla příležitost dostat se nepozorovaně k plné konvici. V dobrém rozmaru se ani neobtěžoval s vytahováním brčka a skočil do konvičky celý a hltavě lokal čaj, najednou se zakuckal a začal se topit. "Pomóc, bubli bubli, pomóc!" slabým hláskem se dovolával pozornosti. Ale paní byla tak zahloubána do své knihy, že neviděla a neslyšela, zatímco pán byl zrovna venku na malé procházce. Mrňouskovi docházely síly a svět kolem něj náhle zezelenal, to už věděl, že je s ním nadobro konec a lidi si budou myslet, že se v čaji utopil nějaký nepozorný čmelák. V té minutce kolem letěl jeho strážný anděl ve vrtulníku. Přistál na stole a bleskurychle mu podal soucitnou ruku. Trpaslíček mu hezky poděkoval za záchranu a anděl mu udělal přednášku, že do konviček se bezhlavě nevrháme, ale pijeme z nich jen brčkem a pak že budeme napořád v bezpečí. Nakonec se netrpělivě otočil na podpatku, zamával mu na rozloučenou a starostlivě odletěl za dalšími klienty, protože je andělů strážných dnes už málo a neměl na starosti jen tohoto malého filutu bez kouska pudu sebezáchovy. Od té doby paní domu často říkávala, že kolem běžel trpaslík a strašně se smál. Což byl pokyn pro pána, že bude muset jít zase vařit čaj, protože čajový skřítek škudibík s ním nemá ani za mák slitování a paní přece bolí ta noha, tak aby se moc neunavila. |