*** Dějství první - Krakenovo volání ***
Na našem věku už nezáleží, jsme tak staří jako Země sama. Ohnivá láva nám v žilách běží, po dlouhém spánku rozpoutá drama.
Dvořil jsem se ti už před sto léty, já stále mám sílu bohatýra. Pod světem skryty jsou jiné světy, tajemných zákoutí Všehomíra.
Předlouho spal jsem na žhavé peci, spoután pevně v okovech žulových. pak probral jsem se v kamenné kleci, krev vřelá se vzbouřila v žilách mých.
Kde jsi má krasavice ohnivá? Oba jsme kdysi zpívali stejně. Vášnivě milovali se my dva, divoce, něžně a samozřejmě.
Splynuti navěky v jedno tělo, ohněm lávy vpleteni do sebe. Při polibcích to dunivě hřmělo, zářivé blesky česaly nebe.
Poddali jsme se slastnému spánku, výsadě unavených milenců. A odpočívali v chladném vánku, ukryli se do myrhových věnců.
Vzpomenuv našeho milování, vlna chtíče mnou náhle projela. Duněním volám tě moje paní, vybuchla pára, zem se zachvěla.
Neviděn, neslyšen svojí milou, nic nemůže zastavit už můj chtíč. Megaerupcí, strašlivou silou Zemi jsem proměnil v kopací míč.
Po výbuchu antihmotných citů, ulehám vyčerpán v mé lože sám. Ukryt v hlubokém podmořském krytu, jak Prométheus k skále přikován.
Po stranách sevřen jinými živly, zajatec kamení, přikryt mořem. Naději smutná, oči mi zjihly, oceán slzí já prolil jsem hořem. *** Dějství druhé – Probuzení Heleny *** Hlas milovaný jsem uslyšela, teskně mě volá z dlouhého spánku. Vášnivě bych se milovat chtěla, oslavit noc v lásky svatostánku.
Volání mého spícího milence, já toužila po něm tisíce let.
Spala jsem v hrobce, na sobě věnce slepé oči mé neviděly svět Pak láska mocná horou pohnula, snad samodruhá svou touhou zkrotla. Tenata lásky mě v luk prohnula, tětiva s šípem v kříži se protla.
Rozdělilo nás jedno století,
než moje těžké okovy praskly. O marné lásce zvěst se rozletí, slzy mé lítosti marné zaschly. *** Dějství třetí – Souboj s časem *** Vesmír je konečný, láska věčná je jeho marnivou stvořitelkou Až Zemi rozpůlí rána sečná stane se laskavou velitelkou Láska se stane králem cézarů a nikdy víc nevzdá se koruny brnkne na svou nebeskou kytaru nechá pak čarovat z duhy struny Poté sejdou se milenci spolu ukončí věčný boj lásky hlas. Posnídají u jednoho stolu svobodná touha přemůže čas |