Čtyři večery I. zrní televize je půlnoc a po stoupačkách vzdechy obkresluji vzorek zdí do paměti vědomí zpodělo se kamsi do roztřeseného kouta duše
II. ona pitvoří se jen na cizí zrcadla nevěří jim - to ticho když se mluví - ten pohyb laskavost III. komíhají mi před nosem na nebi pověšené noční košile milování ve větru a nahota do vyhaslých světel IV. přísahal jsem na koberec k večeru jinovatka oslzela skla ještě ráno bych hledal svět ale zdá se že nemusím |