Seržant Charles Eben, zadní střelec bombardéru, seděl v místnosti s ostatními letci a sledoval, jak zpravodajský důstojník odhrnul závěs, který zakrýval mapu. Na ní se táhla dlouhá červená čára, jenž označovala trasu náletu. V místnosti to zahučelo, protože  vedla hluboko na území Německa. Hned bylo všem jasné, že dnešní nálet bude velmi dlouhý a nebezpečný.
  Na letištní ploše stálo velké množství zaparkovaných bombardérů B-17. Jejich siluety se ostře rýsovaly na pozadí nebe, jenž bylo osvětlené ranním úsvitem. A k nim začala vozidla rozvážet jejich posádky.
„Charlesi, hlavně si nezapomeň padák jako minule. Všichni se museli pak modlit, když jsme se vraceli na dva motory,“  řekl  mu s úsměvem boční střelec Ralph Taylor.
„No, ty si zase dej bacha na to, aby tě nechytnul průjem jako tenkrát nad Brémama. Málem ti museli přivízt latrínu až k ranveji,“ rýpl si on a všichni se ve vozidle rozesmáli.
  Brzo dojeli ke svému letadlu. Deset mužů poté už rutině vykonalo to, co předcházelo tomu, než vlezli do útrob bombardéru. Eben se proplížil do ocasu B-17 a zaklekl za dvojici kulometů. Byl to jeho 25 operační let, po kterém jej i ostatní členy posádky čekal návrat do Států. Zbývalo jediné, ve zdraví ho absolvovat, což se mu v tuhle chvíli zdálo jako sázka do loterie.
  Jeden motor za druhým začal naskakovat, načež se čtveřice motorů naplno rozburácela a plně naložený bombardér se počal rozjíždět. Zanedlouho roloval po letištní ploše ke vzletové dráze, tak jako ostatní bombardovací letouny. Z ní poté za několik minut vzlétl do vzduchu.
  Eben sledoval vzdalující se letištní plochu, kterou už takhle viděl mnohokráte, ať už šlo o cvičné či operační lety, z nichž některé nemohly být započítány, jelikož se museli předčasně vrátit z různých důvodů zpět.
 Stovky B-17 a B-24 kroužily dlouho v prostoru srazu a postupně se seřazovaly do formací. Eben tohle obrovské uskupení letadel s úžasem pozoroval, poněvadž takovéhle množství ještě neviděl.
„Tak dneska to bude hodně rušný. Němčouři proti nám určitě vyšlou všechno, co má vrtule a křídla,“ zaslechl ve sluchátkách kapitána Kirka Gleasona.
„To bych mohl zaokrouhlit počet sestřelů na pět,“ ozval se Ralph Taylor.
K bombardérům se zanedlouho připojily britské Spitfiry, které je začaly doprovázet v prvním úseku letu.
  Očima Eben neustále přehlížel přeplněnou oblohu letících letadel a připadal si jako šroubeček, jenž je součástí obrovského stroje. Tu a tam zahlédl, jak některý bombardér opustil formaci a vrací se kvůli nějakým problémům zpátky Anglie.
„Proveďte zkoušku všech zbraní!“ uslyšel ve sluchátkách hlas kapitán a letadlo se otřáslo pod salvami kulometů.
„Vše oukej!“ nahlásil Eben, tak jako ostatní střelci. Přitom upřel zrak na velké množství bílých kondenzačních par, jenž za sebou zanechávala na nebi letadla.
  Netrvalo dlouho a na obloze se počaly objevovat černé chomáčky, které představovaly palbu protiletadlové dělostřelectva. A brzo byl vzdušný prostor plný těchto chomáčků, jenž se rozplývaly, přičemž vytvářely různé tvary. Občas postřehl v blízkosti letadla explodovat takovýto obláček, v němž se objevil rudý záblesk doprovázený třeskem. S různou silou to vždy s celým bombardérem cuklo.
„Banditi na scéně! Na šestý a desátý hodině!“ zvolal do interkomu pojednou horní střelec George Stewart a Eben rychle natočil kulomety nahoru vpravo. Poté postřehl vysoko na obloze se míhat stíhací letouny. Brzo zahlédl, jak se objevila dlouhá stužka černého dýmu, která se začala táhnout oblohou dolů, což znamenalo, že nějaké letadlo bylo zasaženo. A zanedlouho uviděl další tmavé stužky. Vzápětí zpozoroval záblesk a poté padající stíhačku v záplavě plamenů. Současně mu neuniklo, že střelci v bombardérech v horních formacích střílí, což prozrazovaly malé plamínky a čáry střel. Za okamžik byla jedna B-17 zasažena a začala opouštět formaci s valícím se kouřem z jednoho motoru. Pak spatřil, jak se jejich směrem spouští dvě německá letadla.
„Dva fokouši vlevo nahoře!“ vykřikl a hned natočil kulomety jejich směrem. Horní střelec zahájil střelbu jako první a k oběma Fw-190 se rozlétly svítící čáry střel. To už i on stiskl spoušť a uviděl trasírky střel, jenž se míhají vzdušným prostorem. Německé stíhačky začaly manévrovat a on se snažil jednu z nich dostat do zaměřovače. Na křídlech nepřátelských strojů se záhy zablesklo, což znamenalo jejich palbu. Světelné trasírky z jeho kulometů proletěly v těsné blízkosti jedné ze stíhaček. Ta ve stejný okamžik ostře uhnula dolů a zmizela mu z očí. Druhá jí vzápětí následovala.
„Máme pár děr v levém křídle!“ hlásil Ralph Taylor.
„To letadlo i my přežijeme. Mějte se na pozoru!“ ozval se Kirk Gleason.
 Německé stíhačky zmizely tak rychle, jak se objevily. Všem však bylo jasné, že tohle je teprve začátek.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI