| Dílo #46430 |
|---|
| Autor: | PaJaS |
| Datum publikace: | 18.01.2008 22:22 |
| Počet návštěv: | 1354 |
| Počet názorů: | 8 |
| Hodnocení: | 5 4 1 |
| Zuby |
|---|
"Další," ozvalo se z ordinace. Strnul jsem - teď jsem na řadě já. Všichni v čekárně na mne upřeli svůj zrak a očekávali, jak se s tímto faktem vyrovnám. Mně zatím zdřevěněly nohy a nebyl jsem schopen se ani pohnout.
"Další." Hlas za dveřmi nabýval na zuřivosti a já jsem se pořád ani nepohnul. Ve většině čekáren by vás už ostatní pacienti do ordinace dotlačili, tady to však bylo jiné. Vedle mne sedící stařenka mne dokonce povzbudivě pohladila po ruce a usmála se na mne.
"Tak sakra kdo je další," rozletěly se dveře. V nich stála drobná blondýnka a metala blesky po plné čekárně.
"Já," pípl jsem nesměle.
"No tak pojďte - nemáme tady jenom vás," přikázala mi a nohy konečně poslechly. Přenesly mne přes práh ordinace, kde jsem se následně zhroutil do křesla. Sestřička se přitočila ke křeslu a zmáčkla jakýsi čudlík. Z křesla vyjela kovová chapadla a pevně mě přikurtovala. Nemohl jsem pohnout ani rukama, ani nohama, dokonce i hlavu jsem měl znehybněnou. Ještě že jsem mohl mluvit. Doktor si mezitím velmi důkladně umýval ruce.
"To je vynález, co?" pochvaloval si, utíraje si ruce do ručníku s prošlou dobou trvanlivosti. "To mám z Ameriky." Načež mi vrazil do každého koutku hák a třetí mi zahákl za horní čelist. Pomyslel jsem si, že kdyby prostě požádal o otevření úst, efekt by byl stejný, ale to zřejmě nebyl jeho styl.
"Tak se na to nadělení podíváme," povídal si sám pro sebe. "Kdy jste naposledy byl u zubaře?" Pokoušel jsem se odpovědět, ale můj názor nikoho nezajímal. "Určitě to bylo ještě za třicetiletý války." To jsem se už urazil, nikdo to ale nemohl zjistit, protože jsem byl umlčen a grimasu jsem měl kvůli třem hákům pouze jednu.
"Sestři, budeme trhat," otočil se na svou blonďatou dentální asistentku. Vyděšeně jsem se na něj podíval – několik let jsem procházel preventivními prohlídkami bez problémů a v řádu jednotek minut. Měl jsem v plánu u tohoto stavu i zůstat a snažil jsem se to všemožně dát najevo.
"Moc se tady nezmítejte, nebo vám vypíchnu oko," zažertovala sestra a společně se tomu od plic zasmáli. Mně však zešedlo několik pramenů vlasů. "Nebojte – nebude to tak zlé," dodala ještě a podala doktorovi kleště. Raději jsem odvrátil zrak a sledoval dění za oknem.
Dva ptáčci tam společnými – auvajs – silami krmili mladé v hnízdě, tipoval bych, že to jsou – auvajs – sýkorky. Ale nejsem moc zběhlý v ornitologii – auvajs. Z pro ně bezpečné vzdálenosti je sledovala – auvajs – kočička. Skrz slzy jsem nebyl schopen rozpoznat, zdali byla mourovatá nebo – auvajs – čtyřbarevná. Najednou se číča rozhodla, že už ji to na zemi – auvajs – nebaví a začala lézt na strom. Auvajs. Ptáčci začínají hlasitě štěbetat a poletovat – auvajs – kolem vetřelce.
Dostal jsem pár facek a to mne donutilo přestat sledovat drama za oknem a zadívat se do průzračných modrých očí mého zubaře.
"Člověče, posloucháte mne vůbec?" zeptal se mě.
"Homlovám he – ho he híha?" snažil jsem se konverzovat.
"Povídám, že pro dnešek by to stačilo," zopakoval dentista větu, která mi unikla. "Vypláchněte si." Poslechl jsem. Počítám, že kdyby o patro níž na odpad z jeho umyvadla napojili automat, mohli by vyrábět krevní konzervy. Asi po čtvrt hodině se sestře podařilo pomocí různých tampónů a lepící pásky ucpat většinu děr v mé doteď hýčkané ústní dutině.
"Tady máte – že jste byl tak statečnej," a dala mi obrázek s žirafou. Jako ve snách jsem zahuhlal slova díků a opustil ordinaci. V čekárně se na mne upřelo sedmnáct párů očí a ze všech byla vidět závist. Závist, že já už mám za sebou to, co na ně teprve čeká.
"Hahledahou," pokynul jsem jim a opustil budovu zdravotnického střediska. Rychle jsem se zorientoval, kam má zubař orientovaná okna. Doufám, že ještě stihnu dokoukat kočičí drama, než se zhroutím kvůli nízkému krevnímu tlaku. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
adammi 
fungus2 