Dílo #46400 |
Autor: | Atyska |
Datum publikace: | 19.01.2008 16:02 |
Počet návštěv: | 2043 |
Počet názorů: | 13 |
Hodnocení: | 1 3 2 |
Živý kapr |
Bylo to ještě za minulého režimu, kdy najít obchod otevřený po čtvrté hodině odpolední nebylo možné a v obchodě nebylo nikdy k sehnání to, co člověk potřeboval. Výjimkou nebyly ani Vánoce a s nimi spojený prodej kaprů z kádí. Našemu pejskovi byl tenkrát jeden rok a my jsme mu chtěli udělat radost. Podle toho, co vyprávěli naši příbuzní, jak jejich pes vždy šílí u vany s kaprem, rozhodli jsme se pro totéž. Představovali jsme si ho, jak stojí na zadních v koupelně, oči vytřeštěné a snaží se jimi zachytit pohyby čilé ryby. Matka nechodila z práce nijak brzy, proto šla ten den rovnou z práce na nákup a já se sestrou jsme čekaly doma. Zazvonil zvonek a do mluvítka udýchaná máma stačila jen zakřičet: „holky, napouštějte vanu, kapr je nějaký přichcíplý“ a už pádila k výtahu, kterým vezla nebohého kapra do 5. patra. Sotva jsme jí otevřely, hodila kapra do vany…… a pozdě. Plaval břichem vzhůru. Co teď? Jíst ho přeci nebudeme a Vánoce bez kapra? Rozhodly jsme se riskovat, vložily kapra zpátky do igelitky (brrrrr…) a zpět k prodejci. Dva mladí kluci u kádí už tušili, protože než jsme k nim přišly, měli připravenou hotovost. Ačkoli nám nabízeli jiného kapra výměnou, odmítly jsme, plavali v těch kádích všichni tak nějak mdle. Téměř doslova jsme letěly (pochopte, 22.12. v 15.30 už je opravdu s křížkem po funuse) přes celé sídliště k dalšímu prodejci. Stihly jsme. Prodejci jsme vysvětlily, že chceme asi 2,5kg kapra, on nějakého hodil na váhu, ale ten se nám nezdál. Představa dlouhé cesty domů s ním v igelitce, no skončil by podobně asi jako ten první. Když prodavač slyšel naše rezolutní „živého! kapra“, zalovil až u dna kádě a mrsknul síťkou na váhu. Zvíře se vymrštilo, vyskočilo do sněhu a neuvěříte, ale pelášilo pryč!! Rybí tělíčko sebou plácalo sem a tam a tímto pohybem docházel i k přesunu z místa na místo….Hlavně pryč! „Toho chceme!“, zajásaly jsme s mámou svorně, když ho prodavač konečně vrátil do síťky a pokoušel se ho zvážit. (Určitě nás ošidil). Narval ho do igelitky, kterou kapr okamžitě protrhl a scéna na sněhu se opakovala. Vrstvu tří igelitů už potrhnout nedokázal, a tak jsme ho dopravily šťastně domů. Nikdo by mně nikdy neuvěřil, že krevní podlitiny na lýtkách mně způsobil kapr! Ve vaně sebou začal okamžitě mlátit a rejdit sem a tam, k velké radosti našeho pejsánka. Předvánoční čas jsme vyplnili všichni pozorováním a fotografováním našeho psa v transu. Když nastal den D, respektive den Š-tědrý, dal si můj otec panáka na posilněnou, vzal utěrku a šel na kapra. Odborně ho zabil, dekapitoval a povolal matku, ať si jej naporcuje. Náš „živý“ kapr se však v tu chvíli vzepjal naposledy a bezhlavé tělo se vymrštilo a skočilo za sporák. Spoušť byla dokonána. Všude krve jak po vraždění neviňátek a my na Štědrý den vypínali HUP v celém desetipatrovém paneláku, abychom mohli odmontovat sporák, vyndat kapra, uklidit a vrátit vše na původní místo! No, ale nakonec se to do večera stihlo, sousedi nás nezabili a kapr byl výtečný. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|