A život Život je úzkou pyramidou, spočívá v tenkých základech. Vystřídá bolest s lidskou bídou, v nádechu nastavuje dech.
Do ruda drhne o rákosí tělo je slabá ulita, to život smrti marně prosí, každičkou vrásku spočítá.
Když slza slzu polyká srdci je příliš do pláče, schránka se krví zalyká a za zdí jíní pavlače
To život sotva zná svou cenu, do krve trny zadluží, křehkostí křehne do plamenů, tak až to štípne pod kůži.
Tenounce vzdychá ve skořápce, hledá si hledá teplý kout, usíná zkřehlý v teplé jamce, kdo potom vyřkne krutý soud?
Zda utopit ho v močálu, nebo ho nechat vzhůru jít, zda pohladit ho po svalu a každou vrásku vyhladit.
A proto volám miluji, všechny, kdož srdcem do krve životem smrti žalují.
Tisíckrát jako poprvé.
|