numerum adinum:

V na kůži se lepící tmě už měla všeho plné ohyby.

„Od začátku až do konce, od rána až do šuplíku a naopak. Stále ty stejné papíry. Já z nich snad zrezivím.“

Už od počátku plnění ji skličoval prostor, čas od času se v ní zalesklo světlo. Ten drobný záblesk pokaždé stejně putoval k vibrátoru. Velkému, mohutnému a čerstvě nabitému monumentu.

DVA, TRI, ČETÝREROLÁDA...

Ještě trochu zpocená věšela právě sundaný kabát do skříně ve své pracovně. Nahrnula si sukni k bokům a sáhla do šuplíku.

A PAK

Pak to opravdu bolelo.

„Kancelářské sponky mají k lubrikantu opravdu daleko.“

VYPADÁ TO ZVLÁŠTNĚ, ALE BYLA TO JEJÍ PRVNÍ SLOVA U NOVÉHO GYNEKOLOGA.

„Dobrý den slečno, mohu vyměnit svůj penis za ten umělý?“

„A vezmeš si mě po tom?“

Potom si řekli své ano.