když viděl ji houpat se v bocích před zrcadlem na_hou sle toužil naučit se hrát aby vzpomínky tiché melodii mohly naslouchat
od spánků víček k ústům šíji přes vypínavé do údolí rty dotýkaly se d l o uze až tam kde život v bolestech začíná nepřestávaly hladit líbat…
obapakv proměnlivé jedno… to vlnivě nekonečno třikrát hodina na okamžik uvěřil že všechno začínášero musí odejít nemá klid před usnutím s probuzením a tepeto v hlavě datel - dynamit myšlenek houslovým p a klíčem zamyká zbytečně
vidí ji houpat se v bocích zrcadlo tře leští marně podobu nelze odstranit
tiše pokleká na prosbu (to kvůli otlakům) přej si se mnouchtěj uvěřit…
v paměti deště vybírá šťastné kapky kdy mohli být spolu přítomností dechem dotekem vůní hladit
*
Epilog
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Burlev', 21.01.2008 22:01.
a ještě přídám (malou prosbu?): není to "jen" hra se slovy, = v tom i dost význámů, pocitů, které se dají snad pochopit po opakovaném přečtení.. všem ještě jednou děkuji
Vrátila jsem se, ale stejně se ztrácím, nemůžu si pomoci... Nalézám svou cestu až za "zrcadlo tře" a pak už rozumím, ale předtím je toho na mne snad hodně, nezvládlám, potrhané... I tak díky a za tu druhou půli tipík... Možná je to tím stylem