Dílo #45676 |
Autor: | olga |
Datum publikace: | 15.12.2007 11:35 |
Počet návštěv: | 1157 |
Počet názorů: | 10 |
Hodnocení: | 1 |
Prolog |
|
co to bylo?!!! |
V nápisech na esšálcích uvidíš nad pár fotkami číslo na sebe, pro příští měsíce dlužíš minulosti daň svých věčných pocitů. Končím s utopií stavu čestného občana, myšlenek na neřest přibývá, množí se pocitů štěstí a tak se dá i dočkat svých několika málo vteřin, kdy dýcháš pro život. A svůj dech rozprostíráš v pyžamu na konci chodby zakletého stmívání, když prší.....jsou dny kratší. Deštivým dnům ať konec zavdá součinnosti s přáním splynutí a dav je v pozoru, pokud kráčíš bosý, hladový a sám. Prostor pro cit je plnější, dána pozornost na správné sebehodnocení a těžko čekat, zda satan roztáhne mříže svých kopek a dovolí jsoucnu, praedikamentu o bytí, aby bylo. Když je, je nakonec rád. A tak satan pomalu splývá s prostorem a časem, je-li limitován rovnicí, které jsou známou v našich neznámých stavech, pak rád přesouvá svou pozornost na uskutečnění sama sebe. Seberealizaci praedikamentu nejsoucna povolí v případě, kdy mu dáš energii a ona mu dojde rovnou do jeho rukou. Máš čas na hru a ta hra je dostatečně dobře přijímána pro duše, které jsou s tebou. Tak máš v prosotru své místo, kam ukládáš sebe v prádle, které si večer na hromádku chystáš. A směsice sil, které jsou s tebou, je v dualitě, aby tě podržela,... |
|
Epilog |
Zavřeli mi kamaráda...jmenovce....Olina..... |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|