| Prolog |
|---|
Velmi, velmi, velmi archivní povídka. Pro potěšení z autenticity téměř nerestaurovaná. Na původním názvu nesejde.
Věnováno samozřejmě Yenn :-)
|
|
| (a soumrak sotva padne...) |
Gwenda byla zvláštní. To byla nejspíš první myšlenka, která lidi napadala, když ji poprvé viděli. Většina z nich na to ale brzy zapomněla, protože až na ten první dojem působila naprosto normálně. Jenom několik velmi blízkých přátel vědělo, v čem je Gwenda zvláštní.
Ona sama si z toho moc nedělala, ačkoliv o tom poměrně nerada mluvila. Koneckonců, každý je v něčem zvláštní. Pravda, ne každý asi tráví noci poletováním v podobě veliké sovy nad městem, ale stejně Gwenda nechápala, proč se všichni tak vyjevili, když se kdysi na jednom večírku zapomněla a zůstala tam po setmění.
Od té doby si ovšem na podobné věci dávala dobrý pozor, protože si nikdy nemohla být jistá, kterou noc to na ni „přijde“ (jak tomu říkala). Zrovna teď se ale u ní poprvé zdržel na návštěvě její přítel a Gwenda se s blížícím se západem slunce stávala stále nervóznější.
Aby se jí TO stalo před ním, to by tak scházelo.
Neměla ovšem tušení, jak by ho měla slušně vyprovodit pryč, když navíc vůbec nechtěla, aby odcházel. Teprve dopíjeli čaj, na který ho původně pozvala, a ani on nevypadal, že by se mu chtělo odejít.
Má mu to říct? Ne, to je nesmysl. I když, už to stejně pár kamarádů ví a chovají se k ní úplně normálně. A kdyby se jí nepovedlo přimět ho odejít včas, tak by bylo lepší, aby to věděl, než aby se vyděsil a utekl. Jenže co když se jí to dnes večer zrovna nestane a on si o ní bude myslet kdovíco? Ale stejně mu to asi bude muset někdy říct. A bude lepší, když mu to řekne sama, než kdyby mu to řekl někdo jiný.
Nejistě se nadechla. Za oknem už se šeřilo. „Víš, chtěla bych ti něco říct. Já...“ Zarazila se. Vzpomínky na to, jak takové svěřování se dopadlo posledně, se jí vracely stále ještě příliš často.
Proč to vlastně tehdy tak špatně skončilo? Proč se D. tak vyděsil a teď se jí straní ? Copak je nějaká bájná obluda?
A stejně... Má vůbec smysl to říkat jemu? Neměla by ho třeba spíš poprosit, aby odešel, že jí není dobře nebo něco? Anebo se sama někam vytratit? Co jenom má dělat?
Pohlédla na něj. Zdálo se, že ji ani nevnímá. Usilovně o něčem přemýšlel. Tvářil se nešťastně. Gwenda se lekla.
„Co se stalo? Není ti nic? Já – neudělala jsem něco?“
„Ne, nic mi není. Jenom – jenom jsem se trochu zamyslel. Víš, já dneska...“ Zarazil se.
Co se mu stalo? Co dneska? Má nějakou práci? Nebo snad má schůzku s tou zrzkou, co se s ní včera v tramvaji tak bavil?
„Co dneska?“
Lítostivě se na ni zadíval. „Je mi to hloupý, když tu tak spolu jsme, ale já – já jsem slíbil, že se dneska stavím za naší babičkou v nemocnici, ona už tam měsíc leží s kloubama, a úplně jsem na to zapomněl.“
To znělo podezřele. Že by v tom opravdu byla ta zrzka? O žádné babičce nikdy předtím nic neříkal...
V záchvatu náhlé žárlivosti Gwenda úplně zapomněla na svůj vlastní problém. Spolu s klesajícím sluncem přehlédla i to, že takto by se její nesnáz snadno a úplně vyřešila.
„Jak to myslíš? Nikdys mi o svojí babičce nic neříkal!“
„No, ona totiž... Ono se jí to stalo před týdnem a předtím byla úplně zdravá, tak jsem se – tak jsem neměl důvod, abych se ti o ní zmiňoval.“
Tak tohle trochu přehnal. Znají se už nějaký čas a za tu dobu nikdy jeden druhému o ničem nelhali. Proč to dělá? A proč se ještě ke všemu tak hloupě vymlouvá?
„Jak se jí to mohlo stát před týdnem, když už tam leží měsíc? To si myslíš, že ti na tohle naletím? Proč nepřiznáš rovnou, že je v tom ta zrzavá?“
„Jaká zrzavá, počkej, ty tomu vůbec nerozumíš, já ti to všechno vysvětlím, já jsem totiž...“
„Tak to mi teda vysvětlíš! Proč mi do háje lžeš a vymejšlíš si takový pitominy o babičkách, když ti akorát nejsem dost dobrá?“
„Gwendo, tys to úplně špatně pochopila, já – no vlastně je to moje chyba, já jsem ti akorát nechtěl říkat o tom, že jsem... Totiž, já mám takovou...“
Dál se ale ten večer nedostal. Právě totiž zapadlo slunce. Temně zlatá obloha pomalu černala. Nastávala noc. Až na vítr hučící v korunách borovic za oknem všude panovalo úplné ticho.
Ve ztemnělém Gwendině bytě seděli na pohovce sova s obrovským černým pavoukem a upřeně na sebe hleděli.
|
|
| Epilog |
Zatracené pravé uvozovky...
|
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Nire z Nevěží', 04.06.2004 02:56.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
ladislavfaith 
Humble 
yenn 
Wopi 
Nire z Nevěží