LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #43761
Autor:	Kaunaz Isa
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	14.10.2007 11:45
Počet návštěv:	799
Počet názorů:	5
Hodnocení:	2 1

Prolog

Povídka volně navazující na "Nestrkejte do mne, mám mrkefff!"

MRKEFFF...

-Zdravíčko, šéfe.
-Jirko, máš chvilku?
-Ne, musím vyřídit tu záležitost s Rozteklým Přáním. Jsem tady vlastně jenom na skok...
-Potřebuji s tebou mluvit.
-Hop?
-V mé kanceláři.
-Skok.

A tak Jirka Rohlík, nejlepší tajný agent, kterého kdy Žemle viděla, odskákal do kanceláře svého nadřízeného, kde si to... Svým způsobem šeredně odskákal.

-Ale šéfe, vždyť to je uzavřená záležitost, ne?
-Byla by bývala, kdybys mne upozornil, že Vyndejsi Okurku je na sladké.
-Pane?
-Utekl. Ten prevít se prolízal skrz svou čokoládovou celu a zmizel.
-Takže je teď na Svobodě.
-Ne, na Žemli. Na Svobodu ho měli odvézt tento chleba.
-On je tedy pořád na Žemli...
-Ano. A po tobě chci, abys ho do tří jogurtů přivedl zpátky.
-Pane?
-Co je?
-Jestli je ale Vyndejsi Okurku pořád na Žemli, tak...
-Ano, toho se bojím.
-U všech pletýnek!

Ano, Jirka to trefil přesně. Jestli je Vyndejsi Okurku opravdu ještě pořád na Žemli, pak se zaručeně bude chtít mstít všemu a všem, kteří ho dostali za čokoládové figurky. A Jirkovi bylo jasné, kde Vyndejsi začne.

-Ahoj, miláčku.
-Ahoj.
-Jsi doma sama?
-Počkej, podívám se. Ne, nejsem. Mám tady spoustu pokojů, televizi, postel, houpací křeslo, dokonce... hm... vanu...
-My máme vanu?
-Asi jo.
-No, nebyl tady... Někdo?
-Myslíš Vyndejsi Okurku?
-Ty jsi o tom slyšela?
-Měla jsem sen...

Tady je potřeba si sednout, dát čaj a nacpat dýmku. Až se kolem vás začne motat voňavý kouř, můžete pokračovat ve čtení. A já jenom podotknu, že Lenka Rohlíková je bohyně, tudíž má schopnost vidět věci budoucí, nejčastěji díky svým vizionářským snům. Tak.

-O budoucnosti?

Vidíte, Jirka neposlechl mé rady o čaji, a tak neví, co víte vy.

-Ano. Vím, co se stane.
-Povídej.
-Opravdu to chceš slyšet?

Chvilka napětí. Jak se asi Jirka rozhodne?

-Chci.

Fajn. Teď ty dva na chvíli opustíme, abychom propásli něco extrémně důležitého. Něco, co se dozvíte až později.

-Co to bude?
-Zapálený sněhový kopeček.
-Jste si jistý?
-A vy?
-Na mně přece nezáleží.
-Tak vidíte.

O několik Sněhových kopečků později.

-Ještě jeden.
-Už ne.
-Ale no tak.
-Ne.
-Hele, peníze mám.
-To je mi jedno.
-Podejte mi kousek papíru a tužku.
-K čemu vám bude-
-Prosím.
-Dobře... Tady.
-Pěkná tužka.
-Dostal jsem ji od dcery.
-Ano? Jak se jmenuje?
-Říkám jí Velká Špičatá Věc.
-Divné jméno pro dceru.
-Pro dceru?

A teď kuk do domu Jirky Rohlíka.

-Takže chceš říct, že existence Žemle je-

A zase zpátky do baru U Vyplivnuté Žvýkačky.

-Takže, napíšu vám, že jsem si sám a bez nátlaku objednal několik Sněhových kopečků.
-Klidně můžete.
-Vidíte, že jsme se dohodli.
-Ale já vám žádný další už prostě nedám.
-Proč ne?
-Nemůžu.
-Co vám v tom sakra brání? Hele, tady je ten papír - i s mým podpisem.
-Mark Kešu?
-Jo.
-Neznám vás odněkud?
-To těžko.
-Nejste vy ten-
-Nejsem.
-Aha.
-Můžu dostat Zapálený sněhový kopeček?
-Promiňte, ale už jsem vám říkal, že to nejde. Mohu vám dát cokoliv jiného, jenom ne Zapálený sněhový kopeček.
-Jenomže já chci kopeček!
-Leda tak zmrzliny, rozbil se mi stroj na umělý oheň.

Ha! Jirka už je zřejmě pryč. Tak tedy zavítejme na chvilku kousek blíž k Lence Rohlíkové. Možná se dozvíme spoustu zajímavých věcí. Vypadá to, že sedí v houpacím křesle a povídá si sama se sebou. Ale zdání klame.

-Nad čím přemýšlíš?
-Jenom tak...
-Nic není jenom tak.
-Jak myslíš.
-Takže?
-Žemle.
-Co je s ní?
-Nezdá se ti divné, že Velký Ožužlaný Malíček Pravé Nohy pojmenoval naši planetu právě Žemle?
-Ne.
-Vážně tě nikdy nenapadlo-
-Ne.
-Vždyť jsi bohyně, měla by ses zajímat...
-A ty se zase na houpací křeslo zajímáš až moc.
-Nemůžu? Cožpak jsem odsouzený k neustálému zájmu o tvůj zadek?

Nechme ji, aby si svou odpověď pořádně promyslela.

-Ano?
-Kód osm lomeno tři, opékaná klobása.
-Mírný oheň?
-Stupeň rakovina.
-Šéfe?
-Hoď sebou.
-Co Vyndejsi?
-Zapomeň na to. Chci tady mít všechny druhy hořčice do pěti sezamových semínek.
-Pane?
-Tohle není předkrm, Rohlíku.

Jirka Rohlík vypnul komunikátor. Přemýšlel. Co se asi muselo stát, že hlava tajné organizace vyhlásila výjimečný stav?

-Ahoj, Rohlíku.
-Vyndejsi...
-Poznal.
-Hop.
-Skok.
-Prásk, prásk.
-Bum, bum.
-Prásk, prásk.
-Bum, bum,
-Prásk, prásk.
-Bum, škyt... Sakra.
-Dostřílel jsi, Vyndejsi. Je čas se rozloučit.
-Pá pá?
-Škyt, chcíp. Co to?
-Došly náboje.
-Co teď?
-Pěstní souboj?
-Tak fajn.
-Plesk.
-Plesk.

Věříte na náhodu? Jestli ano, pak to byla právě ona, kdo donutil Vyndejsi Okurku vzhlédnout od své činnosti (právě orálně zneužíval zboží v cukrárně) a spatřit Jirku Rohlíka jak stojí uprostřed pohybu. Jenom blázen by té šance nevyužil. Nebo... Naopak.

-Tobě se nelíbí můj zadek?

Už jste někdy slyšeli o Zapáleném sněhovém kopečku?

-Ještě jednou.
-Zase totéž?
-Jo.
-Dva pistáciové a jeden višňový... Tady to je.
-Díky.
-Poslyšte, myslím, že vás přece jenom znám.
-To není možné.

A vtom se to stalo.

-Ano? Tady Kešu.
-Se máte jako stavit na centrále.
-Proč?
-Tož vím já? Ste agent Mark Kešu?
-Ano.
-Cože? Vás přes ten bordél tady neslyším.
-Jsem agent Mark Kešu.
-Tož sa tady stavte.

A pak to skončilo.

-Já to věděl, vy jste tajný agent, že?
-No, teď už asi zase jo.

A teď drobné překvapení. Víte moc dobře, že planeta Žemle je větší než... Než tady tohle jablko.

-Pomeranč.

Aha. Omlouvám se. Žemle je větší než pomeranč. A byla by škoda věnovat celý děj této povídky jenom jednomu státečku, ne? Proto pro vás tým specialistů připravil menší překvapení.

-Franku, opravdu jsi ji chtěl zabít?
-Povídej se, co tady píšou. Prý Všechno jednou skončí... Pche! Takové kecy.
-Počkej, vždyť je to pravda.
-Ještě ty začínej.
-Všechno jednou skončí.
-To si vymyslel nějaký pisálek a šeredně na tom vydělává.
-Jaká je tedy tvoje teorie?
-To, v co věřím já, není moje teorie. Kdyby byla moje, moc v ní nevěřím.
-Takže možná je tady tohle pravda.
-Ne, tak to teda není. Nejsem si tak docela jistý, jestli to bude přesně tak, jak je psáno v knize, v níž věřím já, ovšem rozhodně je tam celá situace popsána lépe.
-Jestli to dobře chápu, tak nic nikdy neskončí, hm?
-Plácáš čím dál tím větší kraviny. Jasně, že všechno skončí. Nic není věčné.
-Vždyť jsi mi tvrdil, že-
-Všechno totiž neskončí jednou. Já mám nejraději větu Všechno dvakrát skončí. Ale jsou i jiné teorie. Tak například jeden mnich tvrdí, že Všechno desetkrát skončí. Tím si nejsem tak docela jistý, vždyť desetkrát... To už bude nuda, nemyslíš?

Tak. Co na to říkáte? Je tam hezky, že? Ono, Žemle skrývá mnohá překvapení. Tak třeba změnu v chování šéfa tajné organizace...

-Marku pojď sem, už na tebe čekáme.
-Hm... Fajn.
-Nutně potřebujeme tvoji pomoc.
-Copak se děje?
-Jde o varování, které jsem dostal.
-Aha.
-Tebe nezajímají podrobnosti?
-Jaké varování?
-Dobře, že se ptáš, zrovna jsem ti to chtěl říct. Na, podívej se.
-Papír.
-Ano.
-Hezký.
-No, růžový papír je v dnešní době dost drahý.
-Ale popsaný...
-Jistě. Tam je to varování.
-No jo.
-Nechceš si ho přečíst?
-Když myslíte, že mi to pomůže...

A tak si Mark přečetl ono varování, kvůli němuž byl vyhlášen nejvyšší stupeň pohotovosti. Ne, nestačí přečíst to jednou, takže čte podruhé, potřetí, počtvrté, popáté, obrací papír v rukou a hledá, na co zapomněl.

-Co myslíš?
-Upřímně, šéfe, tohle asi bude opravdu vážné.
-Už jsem se lekl. že jsem celou situaci malinko přecenil.
-To ne, to ani omylem. Jakmile dostanete napsáno POZOR na růžovém papíře, je zle. Tohle taky může být konec všeho.
-Myslíš?
-Je to můj názor, který... Kdepak je Jirka Rohlík? Vždyť ten je přece odborník na vše, ne?
-Jirka je na cestě sem.
-Já jsem tu dřív než on? Hm... Co ho zdrželo?

Vy víte, co ho zdrželo, že ano?

-Plesk.
-Švác.
-Drb.
-Plesk.
-Hňác.
-Třísk.
-Žuch.

Ale vtip je v tom, že oni o tom nemají ponětí.

-Nevím. Asi má něco důležitého.
-Třeba se rozhodl nejprve chytit Vyndejsi Okurku.
-Ty víš o... Jak? Vždyť jsme tě neinformovali...
-Potkal jsem ho.
-Ty jsi potkal Vyndejsi Okurku a nezatkl ho?
-Jak jsem mohl? Měl párek v rohlíku a já nebyl ve službě.
-Ach tak.
-Štěstí, že mne nezabil.
-Kdybys byl dneska ve službě, Vyndejsi už dávno sedí za citróny. A odtamtud by neutekl.
-I kdybych byl ve službě, šéfe, přeci bych nemohl vzít Jirkovi možnost podruhé dopadnout tak zlotřilého lum-

KONEC

Zlotřilá existence starého proroctví dala vzniknout TMĚ, v níž se ztratila i původní tma. Všichni obyvatelé Žemle s napětím čekali, co stane. Jedni prorokovali konec světa, druzí se vytáhli s teoriemi na styl Všechno dvakrát skončí. Všichni si něco mysleli. Nikdo však nevěděl. A v těch minutách plných přemýšlení, v takzvané době temna, zrodil se nový hrdina.

-Co to je?

Zprvu si nebyl vědom svých nadžemlovských schopností, ale pak...

-Aha.

...mu to došlo. A vše se zase rozzářilo světlem dvou sluncí.

-PLESK
-plesk
-BÁC
-bác
-BŘINK
-ŽUCH

Jirka konečně vyhrál. Stálo ho to dost sil a nejednu mozkovou buňku. Vždyť prát se s tím lumpem a navíc přemýšlet, kdo dokázal zhasnout obě slunce najednou, když vypínače jsou od sebe vzdáleny několik stovek tisíc kilometrů, to je hodně i na něj.

-Tak pojď, tvoje nová cela už se na tebe těší.
-Zadrž, nešťastníče!
-Co to?
-Jsem Tůmen, ochránce bezbranných v tomto světě.
-A co chceš tady?
-Tenhle člověk, co leží na zemi je-
-Zločinec.

Tůmen chvíli přemýšlel. Jistě, ten týpek vypadal jako zločinec. Ale...

-No a co? Je bezbranný, ne?
-Teď už ano. Zastavil jsem jeho řádění.

Tůmen zase chvilku přemýšlel.

-Aha.
-Jsem totiž Jiří R-
-Pššššt.

Tůmenovi se to přemýšlení očividně hodně líbilo. Nechme ho tedy ještě chvilku rozjímat a podívejme se jinam.

-Haló, Marku?
-Ano, jsem zde.
-Děje se něco
-Ne, nikoliv.
-Co?
-Nikoliv.
-Co to je?
-Ehm... Nic.
-Něco to musí být.
-Cožpak sejde na tom, zdali to je něčím nebo ničím, když žijeme tady?
-Marku?
-Ano?
-Vrať se na centrálu.
-Pročpak?
-Okamžitě!

Mark dostal zlost. Nejprve měl zajít k Čokoládové Spermii pro kafe. Jeho šéf miluje ve své kávě šlehačku. A Mark jako jediný dokáže Spermii najít v rekordním čase. Abyste rozuměli, tato kavárnička je pohyblivá. Chvíli tady, chvíli tam...

Mezitím se Tůmen přestal vyžívat v přemýšlení.

-Toho muže nezatkneš.
-Pche! To se ti hezky řekne, ale tady ten prevít si zaslouží... Když ne smrt, tak aspoň citrónovou celu.

Jenomže Tůmen byl jiného názoru.

-Nemyslím si to.

A tak nezbývalo téměř dokonalému agentovi s křupavým přijímením nic jiného, než aby se pokusil Tůmena přesvědčit jinak.

-plesk
-PLESK

Leč Tůmen byl silnější. Jirka Rohlík to ví, vy to víte taky. Těch pár lidí, kteří o tom nemají ponětí, se velmi tvrdý dopad své chyby dozví za zvuků hlasitého PLESK. Jmenovitě se bude jednat o Ondřeje Broskvičku, profesora japonských přímek, Davida Nechtobýt, instruktora jízdy na ocasu a Praštimě Pořádně, tedy osobu, kterou bych za normálních okolností použil v příštím díle jako hlavního záporáka. Žel Tůmenova existence vyžádala si menší opravu předem přichystaných dějových linií. Bude se mazat, škrtat, přepisovat. A končit.

KONEC

Dovolme si ještě malinkou odbočku.

-No vidíš, všechno už dvakrát skončilo, tedy tvá teorie je nepravdivá.
-Ano, vidím. A bojím se nejhoršího.

Vy se též chvíli bojte, zvoní telefon.

-Ano?
-Marku?
-Slyším a poslouchám.
-Kde jsi?
-No...
-Kde?
-Malinko jsem se tady zamotal...
-Do čeho prosímtě?
-Do ulic?

Dlužím vám malinké vysvětlení, milí čtenáři. Pak se o něj někdy přihlaste.

-Jak se můžeš zamotat do ulic?
-Jsou divně značené.

A šéfovi tajné organizace to konečně došlo. Okamžitě dal zavolat Nacpitam Větší, vedoucího oboru Zmizení Žemlovitosti, ale už bylo pozdě, neboť i Markovi to došlo. Šnečí pošta, zdá se, nezklamala. A tak bude v následujících dnech Mark nucen prchat a jeho bývalý šéf se bude snažit ho chytit, to vše na pozadí bouřlivých revolučních událostí, demonstrací za šnečí práva a stávek listonošů a hlídacích psů, kterýmžto vrcholem celé situace bude snaha o nastolení Ubrusoidní demokracie. Toho využije sousední stát, a tak se rodina Kdenictunic octne ze dne na den v okupované části Usmrkanie. Jejich osudy leží v rukou Osteoporózy Kdenictunic.... Opusťme tento tragický příběh a vraťme se do toho našeho.

-Ano, myslím, že máš pravdu, Jirko.
-Děkuji.

No... A to je definitivní konec...

KONEC

-Hele, škrtni další teorii.

Ba ne, už se nic škrtat nebude. Definitivní konec platí pouze pro vás, pro čtenáře. Žemle se dál opéká v záři Dvou sluncí. Když budete hodní, brzy se tam zase... Podívejte na tu věc, co si jenom tak letí vesmírem! Není to bitevník ze Země? Hm... Nechte se překvapit...