po bouřce
zůstal z večera
už jenom jeden
krajíček
měl zlatou kůrku
voněl deštěm
a vlastně ještě
nebyl dopečený
vyšel jsem bosky
od starých vrat
vracel se po cestě
do snu
až začly zas kapky
potichu hrát
do kaluží
jak na piáno
býval bych chtěl
být jako ten déšť
bezhlavě padat
na prohřátou zem
do hlíny vsát se
v kalužích spát
jak voda
co teče
úvozem