Sedím v okně podkroví a dívám se do zahrady. Hvězdy si klidně rostou na větvích stromů, stačí jen natáhnout ruku a můžu si jich natrhat plný košík. Louče pomalu dohořívají a večírek pod kaštany končí. Tvoje ruka mě hladí a kotě, zrovna probuzené, si chce hrát.
Ráno mě budíš tóny valčíku. Rozespalá rozsypu zbytek kafe po stole. Omlouvám se, ty se směješ a dostanu pusu za šikovnost, saténové pohlazení a jablečný závin se zmrzlinou, je ještě teplounký z mikrovlnky.
Bouřka z horka se točí nad krajem a průtrž mračen odplavuje radost. Pouštíme si komedie a hrajeme si na co by bylo, kdyby… Polykám slzy a usínám ve tvém náručí. Po půlnoci se vzbudím a dívám se, jak spíš. Probouzím tě pohledem. „Koukni, rybí oko mrklo a velký vůz někde ztratil kolo.“
Naproti v paneláku bliklo světlo a někdo zhasnul nebe.
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'hajka', 14.03.2004 17:32.
kalais: Kde vidíš ty zdrobnělinky??? Já tam našel jen teplounký, což za uši netahá a večírek:-) což se jaksi bez zdrobněliny neobejde....leda že by autorka udělala výraznější úpravu.
No jó, mě se to líbí. Strašně moc rád bych seděl v okně podkroví a koukal se na bouřku venku. A za zády teplo a malá útulná místnůstka a láska a mládí a tak. Jééé:-)