| Dílo #42429 |
|---|
| Autor: | Kaunaz Isa |
| Datum publikace: | 05.09.2007 09:36 |
| Počet návštěv: | 1307 |
| Počet názorů: | 7 |
| Hodnocení: | 1 1 |
| Prolog |
|---|
J - Jirka
P - Petra
C - Caroline
X - hlas patřící osobě na toaletě
Y - nadržený mladý muž
Párty v rodinném domě. Nějaký rádoby inteligentní člověk slaví narozeniny a pozve spoustu lidí. Hraje hudba, alkohol se podobá rozvodněné Moravě, všichni se skvěle baví. |
|
| Just a kiss |
J: Ahoj.
P: Zdar.
J: Jak je?
P: Jde to.
J: Hm.
P: A jak se máš ty?
J: Už mi bylo hůř.
P: Jsem Petra.
J: George.
P: Ty máš anglické jméno?
J: Ne.
P: Ale říkal jsi, že se jmenuješ-
J: Jo, to jo.
P: To nechápu.
J: Jsem Jirka.
P: Takže ne George, Jirka.
J: George je Jirka. Mám rád angličtinu.
P: I see. So you can speak English, can't you?
J: Ano, umím.
P: But why don't you use it?
J: Nemůžu.
P: Proč ne?
J: Měl jsem dívku - Caroline.
P: Aha. Chápu. Promiň.
J: To nic, už ji nemám.
P: Nechceš si o tom promluvit?
J: He? Promluvit?
P: No, přátelé mne používají jako vrbu... Pomůžu ti vzpomenout si na úsměv.
J: Fajn.
P: Dobře.
J: Takže?
P: Povídej.
J: Tady?
P: A na záchodě snad? Kde jinde?
J: No, tady je dost lidí.
P: Ignoruj je.
J: Ti lidé dělají hluk.
P: Trošku jo. Aby nedělali. Všechny ty mladé duše plavou v nadšení z dnešní noci a dovolují svým tělům bavit se a... (ukáže na pár svíjející se na gaučii) komunikovat? (zamyšleně) To není to slovo. Testovat se? Hm... To je fuk. Nebo tak nějak. (pokrčí rameny)
J: Půjdem jinam?
P: Na záchod?
J: Je tam ticho?
P: Kdo by na záchodě křičel?
J: Fajn.
P: Tak jdem.
(oba dva zdolají schody do druhého patra a zastaví se u dveří, na nichž je roztomilý čurající panáček)
P: (vezme za kliku. Je zamčeno.) Ťuky ťuk.
X: Obsazeno.
P: (Vezme Jirku za ruku) Sem (odvede ho do nejbližších dveří. Uvnitř je tma. Petra rozsvítí) Hm... Tohle bude asi ložnice. Tak.. Posaď se.
J: (posadí se)
P: A spusť.
J: Nevím, jestli o tom můžu mluvit.
P: Jistěže můžeš. Chce to jenom najít trochu odvahy.
J: (pohrdavě) odvaha? Co to je?
P: (mávne ledabyle rukou) To je taková ta věc, co se přidává do kafe místo cukru. So, I'm listening.
J: Už je to docela dávno, co jsem potkal dívku tak nádhernou, že se mi její obraz okamžitě vryl do paměti. Několik dní mi trvalo, než jsem se osmělil a poprvé ji oslovil. Zjistil jsem, že strašně ráda kreslí. A že miluje Garfielda.
P: Můžu mít dotaz?
J: Ano.
P: Kde jsi ji potkal?
J: Ve škole.
P: Ve škole?
J: Chodili jsme oba do stejné školy.
P: Aha.
J: Vlastně ani nevím, jak je možné, že jsem ji nepotkal už dřív. (zasní se) Od té doby, co jsem ji poprvé oslovil, potkávali jsme se často u automatu na kafe, procházeli se po chodbě, povídali si... Jak krásný měla hlas! Stačilo chvíli poslouchat, zakoukat se do jejích modrošedých očí a rázem jsem zapomenul na realitu. Toužil jsem pohladit ji po vlasech, políbit ji... Ale nikdy jsem nenašel odvahu. Až jednou.... Pozval jsem ji do čajovny. Měli jsme se úžasně, pili čaj, kouřili vodní dýmku, povídali si.... (rozhodí rukama)
P: You had really nice time, didn't you?
J: Přesně. A pak přišel čas, kdy jsme oba museli jít domů. Vyšli jsme na ulici.... Bylo léto, svítil měsíc, hvězdy se na nás smály, já jí ukázal Velký vůz - jediné souhvězdí, které poznám. (Ztiší hlas) A pak jsem se na ni podíval a..., A zjistil, že v jejích očích se skrývají daleko krásnější hvězdy. Toužil jsem pojmenovat to nové souhvězdí, naklonil se blíž k ní a.... (chvíli jenom tiše sedí, pohled upřený do prostoru, sní) Políbili jsme se. Trvalo to věčnost a přitom tak krátce. Rozloučili jsm- (zmlkne a nechápavě hledí na párek milenců, který napůl vpadne, napůl se dopotácí do ložnice a zamotaní do sebe padnou oba na postel, kousek od místa, kde sedí Jirka s Petrou. Mladík se snaží zeškodnit zapínání podprsenky, ale nedaří se.)
P: (Mlčky nabídne pomocnou ruku)
Y: Díky.
P: To nestálo za řeč.
Y: (zamyslí se)
C: (vstane a zmateně se rozhlíží kolem, její ruce se snaží zakrýt, co skrývala podprsenka) Ahoj Jirko.
J: (chladně) Caroline.
P: (tázavě) Caroline?
C: Karolína.
P: Aha. No, my dva už asi půjdeme... (protlačí Jirku na chodbu a zavře dveře) To byla...
J: (povzdychne si) Ano.
P: Hezká.
J: Jo, to je.
P: Proč jsi mi neřekl, že tady bude?
J: Já jsem to nevěděl.
P: (smutně) Nemám ráda podobná setkání. Bolí.
J: (mlčky přikývne)
P: Neměla jsem tě tam vodit.
J: Sám jsem to chtěl.
P: Měli jsme jít na záchod.
J: Bylo obsazeno.
P: Měli jsme počkat. Ach jo... Promiň.
J: Není to tvoje vina.
P: Slíbila jsem, že ti pomůžu.
J: Zapomeň na to.
P: Ne, ne. Slib je slib. Pojď sem. (dlouze ho políbí)
J: (po nějaké době, až ho Petra pustí a on konečně najde ztracený dech a slova) Proč?
P: Lekce číslo jedna: Existují tucty dívek a tucty polibků jako byl tento. Můžeš si myslet, že některé jsou lepší než jiné, ale nebudeš mít pravdu.
J: Aha... (podívá se na Petru) A lekce číslo dvě?
P: Opakuj lekci číslo jedna, dokud nenajdeš pravdu.
J: Jakou pravdu?
P: (následuje další dlouhý polibek) Je to jenom polibek. |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
random_night