Prolog |
myslím, že to je zajímavé téma, a je škoda, že se o něm moc neví. Námět
jsem čerpala ze své seminární práce "Práva a povinnosti žen v
islámských zemích". |
|
Práva a povinnosti žen v Íránu |
Podle muslimů nejsou v islámských zemích ženy utlačovány. Že ženy
nemohou vládnout, pracovat, musí nosit hidžáb a starat se o děti
nevysvětlují nadřazeností mužského pohlaví, ale tím, že obě pohlaví
jsou jiná a vzájemně se doplňují - a ženám je prostě dáno a jsou určeny
a geneticky a fyzicky vhodnější k tomu být doma s rodinou.
Po přečtení několika článků z NFB (News from Bangladesh), psaných
muslimy, jsem nabyla dojmu, že islám je k ženám velice přívětivý,
laskavý, nediskriminující, spravedlivý a pokrokový. A to nejen v jejich
zemi, ale i v těch ostatních. Proti tomu údajná realita, popsaná v
knize Bez dcerky neodejdu , je úplně jiná. Přečetla jsem několik
desítek různých článků, reportáží a názorů na toto téma, a vypsala
několik (podle mne) stěžejních bodů, týkajících se ženských pozitivních
i negativních práv a povinností v Íránu, jakožto nejznámnější a
největší ze silně islámských zemí. Sami islámisté Írán označují jako
jeden z džann (džanna = ráj). Posuzovat, nakolik jsou tato tvrzení
pravdivá, si netroufnu, a bohužel si to není kde ověřit.
OBLÉKÁNÍ
Od islámské revoluce roku 1975 musí každá žena vždy, když vyjde na
ulici, nosit hidžáb a čádor , halící ji až po kotníky. Neobléci si je
může mít za následek přísný trest, například zbičování nebo uvěznění.
Hlavní Íránský státní zástupce Abolfazl Musavi-Tabrízí 15. srpna 1991
řekl: „Každá žena, která v Íránu zavrhne zvyk nošení hidžábu, je
považována za apostatu , a trestem pro takového člověka je smrt.“.
Závoj má „Chránit její duši od slabosti, mysl od domýšlivosti a osobnost od demoralizace.“.
Odložit ho mohou jen v soukromí, před rodinou a blízkými. Tam smí i nosit šperky a malovat se.
Zdálo by se, že to všechny mladé ženy budou alespoň v duchu odsuzovat,
ale nedávno (konkrétně 20. 4. 2006) se před íránským parlamentem sešlo
několik desítek žen, demonstrujících proti západnímu stylu oblékání
některých bohatších obyvatelek městských oblastí.
ÚLOHA
Ajatolláh Mutahári řekl: „Specifickou úlohou ženy v této společnosti je vdát se a rodit děti.“
Žena smí pracovat jen v případě, že je samoživitelka nebo manžel
nedokáže sám uživit rodinu. V zaměstnání musí celou dobu nosit hidžáb.
VZDĚLÁNÍ
Ženám je zakázáno studovat obory jako jsou strojírenství, zemědělství,
archeologie, restaurování historických památek, umělecká řemesla a
mnoho dalších.
Prorok At-Tabaráni řekl: „Vyhledávání znalostí je povinností
každého muslima.“, měl však na mysli pouze znalost Koránu a základní
všeobecné vzdělání.
MANŽELSTVÍ
Ženy se nemohou provdat za cizince bez písemného svolení ministerstva
vnitra. Na druhou stranu, v rámci svého národa si ženy mohou vybrat,
koho si vezmou, a nikdo je podle zákona nemůže ke sňatku nutit.
Muž smí mít maximálně čtyři ženy. Pokud si myslí, že by se k nim
nechoval stejně nebo je neuživil, měl by jich mít méně. Hlavní důvod
schválení polygamie je údajně zaopatření válečných žen a sirotků.
Nejmladší nevěstě může být 6 let, pohlavní styk je dovolen od 9 let. Nevěru a veškerý mimomanželský styk islám odsuzuje.
Vdané ženy nemohou cestovat do zahraničí bez písemného svolení
svých manželů, které musí být předloženo úřadům. I potom mohou bez
„Mahrama“ cestovat nanejvýš den a půl.
Hojatoleslám Imání, přední náboženský vůdce, říká: „Vdaná žena by měla
strpět jakékoliv násilí a týrání, jímž ji trestá její muž, neboť ona je
plně v jeho moci. Bez jeho svolení nesmí opustit dům ani za dobrým
účelem (jako je třeba dobročinná práce). Jinak její modlitby a přání
Bůh nevyslyší a uvrhne na ni prokletí nebe i země.“
Pokud manželé dospějí ke vzájemné dohodě, mohou se nechat rozvést. Na
rozdíl od našeho práva, kde je výchova dětí svěřena individuálně
„schopnějšímu“ rodiči, podle islámu je přesně stanoveno, kdo se bude po
rozvodu o děti starat. Do péče je dostane matka - syna do jeho sedmi
let, dceru do svatby. Muž se může rozvést i bez ženina svolení,
dokonce i aniž by jí o tom dal předem vědět. Naopak to samozřejmě
neplatí.
V Íránu je legální i něco, co je u nás nepředstavitelné - tzv. „dočasné ženy“. Těch může muž mít tolik, kolik chce a uživí.
MENSTRUACE
Ač je to pro nás neuvěřitelné, menstruace se stále považuje za nemoc, něco nečistého:
„A dotazují se tě na menstruaci. Rci: ´To je neduh; zdržujte se
tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se
neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to
přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se
očišťují!´“
Myslím, že komentář není potřeba.
POLITICKÉ VĚZEŇKYNĚ
S ženskými politickými vězni se údajně zachází jako s válečnými
zločinci, což znamená, že jsou brány jako zajatci = jako majetek. Proto
si s nimi prý jejich dozorci mohou dělat prakticky vše, co se jim zlíbí.
Toto je samozřejmě nepotvrzená informace, nepodařilo se mi jí dokázat ani vyvrátit, a je tedy možné, že je pouze bulvární.
ODSOUZENÉ PANNY
Dívky, u nichž je možné, že jsou ještě panny, a jsou odsouzeny k smrti,
nejsou popraveny, dokud je jejich dozorci nezbaví panenství. Vzhledem k
tomu, že panny jdou po smrti do nebe, chtějí si mullové být jistí, že
tyto dívky nevstoupí do ráje.
Na rozdíl od údajného chování k politickým vězeňkyním se o této
informaci píše v hodně článcích a několika knihách, takže nejspíš je
pravdivá.
DŽIHÁD
Ženy se nemusí zúčastnit džihádu . Pokud ale chtějí, mohou bojovníky
zásobovat a ošetřovat raněné. Jistá žena jménem Asmá bint Jazid kdysi
údajně v bitvě o Jarmuk zabila devět nepřátelských vojáků tyčkou od
stanu, díky čemuž se ženám dovoluje i bojovat, pokud o to stojí. V
Íránu jsou dokonce ženy, které vystudovaly vojenskou akademii.
POLOVIČNÍ PRÁVA
Podle Koránu se vědectví dvou žen vahou a důvěryhodností rovná svědectví jednoho muže:
„A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže,
pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné
svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla
připomenout.”
Obdobně je to i s dědictvím, opět podle Koránu:
„A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer.”
Na první pohled to vypadá jako jasná diskriminace žen, ale vzhledem k
tomu, že muž má povinnost zaopatřit rodinu, zatímco žena se svým
majetkem může naložit vpodstatě dle libosti, jedná se spíše o
diskriminaci pozitivní.
Zrovna tak rodina zavražděné ženy dostane polovinu toho, co pozůstalí
muže. Tyto peníze nejsou za duši (ta podle islámu nemá žádnou
materiální cenu), ale za finanční škodu, vzniklou smrtí dotyčného. Říká
se jim „peníze krve“, a platí je vrah. Po dopadnutí vraha si rodina
může vybrat mezi vyplacením odškodného a smrtí viníka.
NEVĚRA
V otázce nevěry si Korán poněkud protiřečí (což v něm není
výjimka). V některých Hadíthách se dají najít nařízení, že se nevěrní
mají za trest kamenovat, například:
„Vyprávěl Ibn ‘Abbas:
Omar řekl: ´Obávám se, že poté, co uběhne mnoho času, lidé mohou říct
„Nenacházíme verše Rajam ve Svaté knize“, a následkem toho mohou sejít
na scestí tím, že přestanou dodržovat povinnost, kterou jim Aláh
uložil. Hle! Potvrzuji, že trest Rajam je uložen těm, kteří se dopustí
nelegálního sexuálního styku, pokud je muž již ženatý, a zločin je
potvrzen svědky, nebo těhotenstvím, nebo přiznáním.´ Omar dodal:
´Aláhův prorok bez pochyb trest Rajam používal, a stejně tak my po
něm.´“
Muhammad podle jiných veršů běžně ukamenování jako vhodný trest za
nevěru praktikoval. Není zde řečeno, zda se mají kamenovat jen ženy,
ale získat obvinění ženy je mnohem snazší, a tak se tento trest
praktikuje skoro jen na nich.
Jak takový Rajam probíhá? Jedná se o veřejnou popravu, a vyžaduje
se, aby byli přítomni všichni ženini blízcí příbuzní. Nevěrnice je až
po krk zakopána, a přítomní si rozeberou kameny. Poté je přečten
rozsudek a někdo hodí první kámen… Kameny musí být velké jako 1/3
lidského prstu, a bývají pro ten účel speciálně přivezeny nákladním
automobilem...
ZDROJE
http://isaacschrodinger.typepad.com
http://vikingove.mysteria.cz
http://www.ceskenoviny.cz/
http://www.feminismus.cz
http://www.frontpagemag.com
http://www.homa.org
http://www.humanist.toronto.on.ca/sharialetters.html#links
http://www.islamweb.cz/koran/index.php
http://jihadwatch.org
http://policy.euweb.cz
http://www.pravdaoislamu.cz
http://cs.wikipedia.org
al-Ghazálí, The Revival Of The Religious Sciences
Korán, přeložil Hrbek Ivan, Academia, 1972, vydání první
Mahmoodyová Betty a Hoffer William: Bez dcerky neodejdu, Tlačiarne BB, spol. s. r. o., 1992 |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Playwithfire', 15.08.2007 08:47.
Názory čtenářů |
15.08.2007 00:46
stanislav
|
zajímavě pojatý docela. |
15.08.2007 08:19
guy
|
souhlasím se stanislavem, docela zajímavě a nevtíravě doufám, žes dostala z tý seminárky jedničku :-) |
15.08.2007 08:35
Gejza Horvát
|
Opravdu zajímavě podané, nicméně si nemůžu odpustit poznámku, že posuzovat úplně jiný svět a jinou kulturu našima očima s tím, že naše společnost je bezvadná, je velice zrádné a obvykle končí blbě. |
15.08.2007 08:37
Playwithfire
|
Ne, ze seminárky jsem tehdy dostala trojku... Že prý je to zbytečně podrobné a je tam málo vlastní invence;) |
15.08.2007 08:43
guy
|
Playwithfire napsal(a): Ne, ze seminárky jsem tehdy dostala trojku... Že prý je to zbytečně podrobné a je tam málo vlastní invence;) no jo, to potvrzuje pravidlo, že na světě nenajde se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem .. a platí to i pro literární servery, jak vidno :-) |
15.08.2007 08:48
Playwithfire
|
tak tohle zrovna byla jediná ženská na střední, tkerý jsem si opravdu vážila, na jejím názoru asi něco bude |
15.08.2007 10:07
hajka
|
Doporučuju ještě Devět částí touhy od Geraldine Brooks, u nás vyšla v roce 1999 v nakladtelství naše vojsko a ted jsou na trhu hned dvě knížky od Magdaleny Frouzové, jedna se jmenuje Závoj a džíny a ta druhá Mříže v ráji, obojí vydal Vyšehrad...ta prvně jmenovaná mi ale přijde nejlepší, především proto, že autorka žila několik let jako novinářka v islámských zemích a podařilo se jí udržet vyrovnaný pohled na oba dva světy...není prostě černobílá...:) |
15.08.2007 10:36
Playwithfire
|
hajka napsal(a): Doporučuju ještě Devět částí touhy od Geraldine Brooks, u nás vyšla v roce 1999 v nakladtelství naše vojsko a ted jsou na trhu hned dvě knížky od Magdaleny Frouzové, jedna se jmenuje Závoj a džíny a ta druhá Mříže v ráji, obojí vydal Vyšehrad...ta prvně jmenovaná mi ale přijde nejlepší, především proto, že autorka žila několik let jako novinářka v islámských zemích a podařilo se jí udržet vyrovnaný pohled na oba dva světy...není prostě černobílá...:) díky za tip, rozhodně se po těch knihách kouknu |
20.08.2007 15:44
ZeBra
|
Já musim jen souhlasit s ostastními. Přijde mi to dobrý. A to téma je pro mě, jako ženu, velice zajímavý. Znám ženu, která se ocitla ve stejné situaci jako hlavní hrdinka knihy Bez dcerky neodejdu. Nejvíce mi dostala naše Česká miss Lucie Hadašová, když prohlásila, že se jí líbí, jaká práva mají ženy v Iráku a muslimských zmích (tak nějak podobně to řekla) a pak následně měla v medajlonku, že nemá ráda muže, kteří řadí ženu jen do kuchyně ke sporáku. Ta holka by si to měla v hlavě trochu srovnat... Aspoň podle mě...
Ty si ale zasloužíš tip... Asi to máš v hlavě srovnané, narozdíl od missky:) |
22.08.2007 15:40
Humble
|
Gejza Horvát napsal(a): Opravdu zajímavě podané, nicméně si nemůžu odpustit poznámku, že posuzovat úplně jiný svět a jinou kulturu našima očima s tím, že naše společnost je bezvadná, je velice zrádné a obvykle končí blbě. Právě v zemích, kde mají ženy formálně horší postavení než u nás, ženy mužům svým způsobem vládnou. Mnohokrát jsem četl různé bláboly o neúprosném postavení ruské či japonské ženy. I v arabských rodinách je to složitější než jak nám předkládáš - muž musí ženu zabezpečit a uspokojit její potřeby. Což znamená, že když ho žena třeba desetkrát za noc probudí se sexuálními požadavky, musí jí vyhovět, jinak má průšvih. Opakuje-li se situace den za dnem, měsíc za měsícem, muž je rád, že vůbec žije - a rozhodně nemá ani pomyšlení na nějakou agresivitu. Je zřejmé, proč musí docházet k situacím typu "Bez dcerky neodejdu" - každý by si měl předem rozmyslet, jestli se chce dané kultuře přizpůsobit či nikoli. |
22.08.2007 16:03
Gejza Horvát
|
Humble napsal(a): Je zřejmé, proč musí docházet k situacím typu "Bez dcerky neodejdu" - každý by si měl předem rozmyslet, jestli se chce dané kultuře přizpůsobit či nikoli. Naprosto souhlasím ;) |
23.08.2007 20:56
hajka
|
souhlas s Humblem... da se dopredu vsude mozne zjistit, jak to muze dopadnout a tezko soudit...a v mnoha islamskych zemich je to skutecne zena, ktera vse ridi...nejde napasovat nase hodnoty a styl zivota na neci jinej, o kterem vime houbeles nebo eventuelne to, co bylo v Bez dcerky neodejdu...a to je minimalne jednostranny pohled...proto se mi libila knizka Devet casti touhy, tam ta hysterie chybela...spis je problem, ze nemaji tak docela svobodu volby...ale to neni o islamu jako takovem...a porad je to muj uhel pohledu, kterej je neodzitej...ono se stejne vzdycky hobori o tom zlem a spatnem, tezko by se natacel film o stastnem a spokojenem manzelstvi.... |
24.08.2007 14:41
Humble
|
Zkusil jsem dát do Googlu sousloví "Devět částí touhy" a na prvním místě mi vypadla Tvoje recenze na Totemu :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|