Dílo #41817
Autor:Playwithfire
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:14.08.2007 23:08
Počet návštěv:1393
Počet názorů:14
Hodnocení:4 1 1

Prolog
myslím, že to je zajímavé téma, a je škoda, že se o něm moc neví. Námět jsem čerpala ze své seminární práce "Práva a povinnosti žen v islámských zemích".
Práva a povinnosti žen v Íránu
Podle muslimů nejsou v islámských zemích ženy utlačovány. Že ženy nemohou vládnout, pracovat, musí nosit hidžáb a starat se o děti nevysvětlují nadřazeností mužského pohlaví, ale tím, že obě pohlaví jsou jiná a vzájemně se doplňují - a ženám je prostě dáno a jsou určeny a geneticky a fyzicky vhodnější k tomu být doma s rodinou.
Po přečtení několika článků z NFB (News from Bangladesh), psaných muslimy, jsem nabyla dojmu, že islám je k ženám velice přívětivý, laskavý, nediskriminující, spravedlivý a pokrokový. A to nejen v jejich zemi, ale i v těch ostatních. Proti tomu údajná realita, popsaná v knize Bez dcerky neodejdu , je úplně jiná. Přečetla jsem několik desítek různých článků, reportáží a názorů na toto téma, a vypsala několik (podle mne) stěžejních bodů, týkajících se ženských pozitivních i negativních práv a povinností v Íránu, jakožto nejznámnější a největší ze silně islámských zemí. Sami islámisté Írán označují jako jeden z džann (džanna = ráj). Posuzovat, nakolik jsou tato tvrzení pravdivá, si netroufnu, a bohužel si to není kde ověřit.


OBLÉKÁNÍ

Od islámské revoluce roku 1975 musí každá žena vždy, když vyjde na ulici, nosit hidžáb a čádor , halící ji až po kotníky. Neobléci si je může mít za následek přísný trest, například zbičování nebo uvěznění. Hlavní Íránský státní zástupce Abolfazl Musavi-Tabrízí 15. srpna 1991 řekl: „Každá žena, která v Íránu zavrhne zvyk nošení hidžábu, je považována za apostatu , a trestem pro takového člověka je smrt.“.
Závoj má „Chránit její duši od slabosti, mysl od domýšlivosti a osobnost od demoralizace.“.

Odložit ho mohou jen v soukromí, před rodinou a blízkými. Tam smí i nosit šperky a malovat se.
Zdálo by se, že to všechny mladé ženy budou alespoň v duchu odsuzovat, ale nedávno (konkrétně 20. 4. 2006) se před íránským parlamentem sešlo několik desítek žen, demonstrujících proti západnímu stylu oblékání některých bohatších obyvatelek městských oblastí.


ÚLOHA

Ajatolláh Mutahári řekl: „Specifickou úlohou ženy v této společnosti je vdát se a rodit děti.
Žena smí pracovat jen v případě, že je samoživitelka nebo manžel nedokáže sám uživit rodinu. V zaměstnání musí celou dobu nosit hidžáb.


VZDĚLÁNÍ

Ženám je zakázáno studovat obory jako jsou strojírenství, zemědělství, archeologie, restaurování historických památek, umělecká řemesla a mnoho dalších.
Prorok At-Tabaráni řekl: „Vyhledávání znalostí je povinností každého muslima.“, měl však na mysli pouze znalost Koránu a základní všeobecné vzdělání.


MANŽELSTVÍ

Ženy se nemohou provdat za cizince bez písemného svolení ministerstva vnitra. Na druhou stranu, v rámci svého národa si ženy mohou vybrat, koho si vezmou, a nikdo je podle zákona nemůže ke sňatku nutit.
Muž smí mít maximálně čtyři ženy. Pokud si myslí, že by se k nim nechoval stejně nebo je neuživil, měl by jich mít méně. Hlavní důvod schválení polygamie je údajně zaopatření válečných žen a sirotků.
Nejmladší nevěstě může být 6 let, pohlavní styk je dovolen od 9 let. Nevěru a veškerý mimomanželský styk islám odsuzuje.
Vdané ženy nemohou cestovat do zahraničí bez písemného svolení svých manželů, které musí být předloženo úřadům. I potom mohou bez „Mahrama“ cestovat nanejvýš den a půl.
Hojatoleslám Imání, přední náboženský vůdce, říká: „Vdaná žena by měla strpět jakékoliv násilí a týrání, jímž ji trestá její muž, neboť ona je plně v jeho moci. Bez jeho svolení nesmí opustit dům ani za dobrým účelem (jako je třeba dobročinná práce). Jinak její modlitby a přání Bůh nevyslyší a uvrhne na ni prokletí nebe i země.
Pokud manželé dospějí ke vzájemné dohodě, mohou se nechat rozvést. Na rozdíl od našeho práva, kde je výchova dětí svěřena individuálně „schopnějšímu“ rodiči, podle islámu je přesně stanoveno, kdo se bude po rozvodu o děti starat. Do péče je dostane matka - syna do jeho sedmi let, dceru do svatby. Muž se může rozvést i bez ženina svolení, dokonce i aniž by jí o tom dal předem vědět. Naopak to samozřejmě neplatí.
V Íránu je legální i něco, co je u nás nepředstavitelné - tzv. „dočasné ženy“. Těch může muž mít tolik, kolik chce a uživí.


MENSTRUACE

Ač je to pro nás neuvěřitelné, menstruace se stále považuje za nemoc, něco nečistého:
A dotazují se tě na menstruaci. Rci: ´To je neduh; zdržujte se tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!´
Myslím, že komentář není potřeba.


POLITICKÉ VĚZEŇKYNĚ

S ženskými politickými vězni se údajně zachází jako s válečnými zločinci, což znamená, že jsou brány jako zajatci = jako majetek. Proto si s nimi prý jejich dozorci mohou dělat prakticky vše, co se jim zlíbí.
Toto je samozřejmě nepotvrzená informace, nepodařilo se mi jí dokázat ani vyvrátit, a je tedy možné, že je pouze bulvární.


ODSOUZENÉ PANNY

Dívky, u nichž je možné, že jsou ještě panny, a jsou odsouzeny k smrti, nejsou popraveny, dokud je jejich dozorci nezbaví panenství. Vzhledem k tomu, že panny jdou po smrti do nebe, chtějí si mullové být jistí, že tyto dívky nevstoupí do ráje.
Na rozdíl od údajného chování k politickým vězeňkyním se o této informaci píše v hodně článcích a několika knihách, takže nejspíš je pravdivá.


DŽIHÁD

Ženy se nemusí zúčastnit džihádu . Pokud ale chtějí, mohou bojovníky zásobovat a ošetřovat raněné. Jistá žena jménem Asmá bint Jazid kdysi údajně v bitvě o Jarmuk zabila devět nepřátelských vojáků tyčkou od stanu, díky čemuž se ženám dovoluje i bojovat, pokud o to stojí. V Íránu jsou dokonce ženy, které vystudovaly vojenskou akademii.


POLOVIČNÍ PRÁVA

Podle Koránu se vědectví dvou žen vahou a důvěryhodností rovná svědectví jednoho muže:
„A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout.”
Obdobně je to i s dědictvím, opět podle Koránu:
„A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer.”
Na první pohled to vypadá jako jasná diskriminace žen, ale vzhledem k tomu, že muž má povinnost zaopatřit rodinu, zatímco žena se svým majetkem může naložit vpodstatě dle libosti, jedná se spíše o diskriminaci pozitivní.
Zrovna tak rodina zavražděné ženy dostane polovinu toho, co pozůstalí muže. Tyto peníze nejsou za duši (ta podle islámu nemá žádnou materiální cenu), ale za finanční škodu, vzniklou smrtí dotyčného. Říká se jim „peníze krve“, a platí je vrah. Po dopadnutí vraha si rodina může vybrat mezi vyplacením odškodného a smrtí viníka.


NEVĚRA

V otázce nevěry si Korán poněkud protiřečí (což v něm není výjimka). V některých Hadíthách se dají najít nařízení, že se nevěrní mají za trest kamenovat, například:
„Vyprávěl Ibn ‘Abbas:
Omar řekl: ´Obávám se, že poté, co uběhne mnoho času, lidé mohou říct „Nenacházíme verše Rajam ve Svaté knize“, a následkem toho mohou sejít na scestí tím, že přestanou dodržovat povinnost, kterou jim Aláh uložil. Hle! Potvrzuji, že trest Rajam je uložen těm, kteří se dopustí nelegálního sexuálního styku, pokud je muž již ženatý, a zločin je potvrzen svědky, nebo těhotenstvím, nebo přiznáním.´ Omar dodal: ´Aláhův prorok bez pochyb trest Rajam používal, a stejně tak my po něm.´“
Muhammad podle jiných veršů běžně ukamenování jako vhodný trest za nevěru praktikoval. Není zde řečeno, zda se mají kamenovat jen ženy, ale získat obvinění ženy je mnohem snazší, a tak se tento trest praktikuje skoro jen na nich.
Jak takový Rajam probíhá? Jedná se o veřejnou popravu, a vyžaduje se, aby byli přítomni všichni ženini blízcí příbuzní. Nevěrnice je až po krk zakopána, a přítomní si rozeberou kameny. Poté je přečten rozsudek a někdo hodí první kámen… Kameny musí být velké jako 1/3 lidského prstu, a bývají pro ten účel speciálně přivezeny nákladním automobilem...


ZDROJE

http://isaacschrodinger.typepad.com
http://vikingove.mysteria.cz
http://www.ceskenoviny.cz/
http://www.feminismus.cz
http://www.frontpagemag.com
http://www.homa.org
http://www.humanist.toronto.on.ca/sharialetters.html#links
http://www.islamweb.cz/koran/index.php
http://jihadwatch.org
http://policy.euweb.cz
http://www.pravdaoislamu.cz
http://cs.wikipedia.org
al-Ghazálí, The Revival Of The Religious Sciences
Korán, přeložil Hrbek Ivan, Academia, 1972, vydání první
Mahmoodyová Betty a Hoffer William: Bez dcerky neodejdu, Tlačiarne BB, spol. s. r. o., 1992
Epilog
 

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Playwithfire', 15.08.2007 08:47.

Názory čtenářů
15.08.2007 00:46
stanislav

zajímavě pojatý docela.

15.08.2007 08:19
guy
souhlasím se stanislavem, docela zajímavě a nevtíravě
doufám, žes dostala z tý seminárky jedničku :-)
15.08.2007 08:35
Gejza Horvát
Opravdu zajímavě podané, nicméně si nemůžu odpustit poznámku, že posuzovat úplně jiný svět a jinou kulturu našima očima s tím, že naše společnost je bezvadná, je velice zrádné a obvykle končí blbě.
15.08.2007 08:37
Playwithfire
Ne, ze seminárky jsem tehdy dostala trojku... Že prý je to zbytečně podrobné a je tam málo vlastní invence;)
15.08.2007 08:43
guy
Playwithfire napsal(a):
Ne, ze seminárky jsem tehdy dostala trojku... Že prý je to zbytečně podrobné a je tam málo vlastní invence;)
no jo, to potvrzuje pravidlo, že na světě nenajde se člověk ten, aby se zavděčil lidem všem .. a platí to i pro literární servery, jak vidno :-)
15.08.2007 08:48
Playwithfire
tak tohle zrovna byla jediná ženská na střední, tkerý jsem si opravdu vážila, na jejím názoru asi něco bude
15.08.2007 10:07
hajka
Doporučuju ještě Devět částí touhy od Geraldine Brooks, u nás vyšla v roce 1999 v nakladtelství naše vojsko a ted jsou na trhu hned dvě knížky od Magdaleny Frouzové, jedna se jmenuje Závoj a džíny a ta druhá Mříže v ráji, obojí vydal Vyšehrad...ta prvně jmenovaná mi ale přijde nejlepší, především proto, že autorka žila několik let jako novinářka v islámských zemích a podařilo se jí udržet vyrovnaný pohled na oba dva světy...není prostě černobílá...:)
15.08.2007 10:36
Playwithfire
hajka napsal(a):
Doporučuju ještě Devět částí touhy od Geraldine Brooks, u nás vyšla v roce 1999 v nakladtelství naše vojsko a ted jsou na trhu hned dvě knížky od Magdaleny Frouzové, jedna se jmenuje Závoj a džíny a ta druhá Mříže v ráji, obojí vydal Vyšehrad...ta prvně jmenovaná mi ale přijde nejlepší, především proto, že autorka žila několik let jako novinářka v islámských zemích a podařilo se jí udržet vyrovnaný pohled na oba dva světy...není prostě černobílá...:)
díky za tip, rozhodně se po těch knihách kouknu
20.08.2007 15:44
ZeBra
Já musim jen souhlasit s ostastními. Přijde mi to dobrý. A to téma je pro mě, jako ženu, velice zajímavý. Znám ženu, která se ocitla ve stejné situaci jako hlavní hrdinka knihy Bez dcerky neodejdu. Nejvíce mi dostala naše Česká miss Lucie Hadašová, když prohlásila, že se jí líbí, jaká práva mají ženy v Iráku a muslimských zmích (tak nějak podobně to řekla) a pak následně měla v medajlonku, že nemá ráda muže, kteří řadí ženu jen do kuchyně ke sporáku. Ta holka by si to měla v hlavě trochu srovnat... Aspoň podle mě...
Ty si ale zasloužíš tip... Asi to máš v hlavě srovnané, narozdíl od missky:)
22.08.2007 15:40
Humble
Gejza Horvát napsal(a):
Opravdu zajímavě podané, nicméně si nemůžu odpustit poznámku, že posuzovat úplně jiný svět a jinou kulturu našima očima s tím, že naše společnost je bezvadná, je velice zrádné a obvykle končí blbě.
Právě v zemích, kde mají ženy formálně horší postavení než u nás, ženy mužům svým způsobem vládnou. Mnohokrát jsem četl různé bláboly o neúprosném postavení ruské či japonské ženy. I v arabských rodinách je to složitější než jak nám předkládáš - muž musí ženu zabezpečit a uspokojit její potřeby. Což znamená, že když ho žena třeba desetkrát za noc probudí se sexuálními požadavky, musí jí vyhovět, jinak má průšvih. Opakuje-li se situace den za dnem, měsíc za měsícem, muž je rád, že vůbec žije - a rozhodně nemá ani pomyšlení na nějakou agresivitu. Je zřejmé, proč musí docházet k situacím typu "Bez dcerky neodejdu" - každý by si měl předem rozmyslet, jestli se chce dané kultuře přizpůsobit či nikoli.
22.08.2007 16:03
Gejza Horvát
Humble napsal(a):
Je zřejmé, proč musí docházet k situacím typu "Bez dcerky neodejdu" - každý by si měl předem rozmyslet, jestli se chce dané kultuře přizpůsobit či nikoli.
Naprosto souhlasím ;)
23.08.2007 20:56
hajka
souhlas s Humblem... da se dopredu vsude mozne zjistit, jak to muze dopadnout a tezko soudit...a v mnoha islamskych zemich je to skutecne zena, ktera vse ridi...nejde napasovat nase hodnoty a styl zivota na neci jinej, o kterem vime houbeles nebo eventuelne to, co bylo v Bez dcerky neodejdu...a to je minimalne jednostranny pohled...proto se mi libila knizka Devet casti touhy, tam ta hysterie chybela...spis je problem, ze nemaji tak docela svobodu volby...ale to neni o islamu jako takovem...a porad je to muj uhel pohledu, kterej je neodzitej...ono se stejne vzdycky hobori o tom zlem a spatnem, tezko by se natacel film o stastnem a spokojenem manzelstvi....
24.08.2007 14:41
Humble
Zkusil jsem dát do Googlu sousloví "Devět částí touhy" a na prvním místě mi vypadla Tvoje recenze na Totemu :o)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)