Stojaté vody poezie je čas od času nutné rozvířit nějakým novým patvarem. Zejména haiku, kolem jehož pravosti a dokonalosti se vedou největší debaty i spory, přímo vybízí k novátorství. Všem teoretikům totiž zavřete ústa v okamžiku, kdy stvoříte novou literární kategorii. Jako první zvedla hozenou rukavici Naty sepsáním památného óhaiku: Ó, jak se vypíná tvé vlády chtivé mužství! Ó! Jak se vypíná? Chopila jsem se nelehkého úkolu a pokusila se také slátat óhaiku: Ó, jak krásná byla v tom erotickém prádle! Ó, jak krásně bila! Ó, konečně dožil se choť můj lepších časů! Ó, konečně dožil! Myslím, že nastal čas porodu další haikové kategorie: drsaiku (rozuměj drsné haiku): Na starém křesle špendlík s černou hlavičkou čeká na oběť Ze staré ženy trčí špendlík rezavý Oba jsou mrtvi V rezavé vaně zoufalec si s žiletkou hraje na oběť Na staré hlavě trčí vlasy zježené Učesat nejdou Řiť ve dni raném v kempu za velkým stanem třu harmasanem A na závěr jsem stvořila ještě tři haikrostichy a jeden doublehaikrostich (autorská práva na pojmenování nové odnože vlastní Igor Indruch): Ráda rozjímám Upíjením utrejchu Matu myšlenky Mlaskaje ničí Oblíbený můj vaťák Larva pitomá Po dobrém jídle Rektální už krajinou Duní zlé větry Mol v mžiku jednoM Ohryzal kdysi dávnO Leta spící šáL Pakliže vám ani jedna z nových kategorií nesedne, můžete se pokusit o alihaiku (aliterační haiku). Vybírám jedno ze své autorské kůlničky: hřívou hojnosti hladí horko hřbety hor hovada hryžou Ve skrytu duše doufám, že nové kategorie neupadnou v zapomnění. Koukejte se činit, milí Liteřané! :o) |