Zhruba téma. Přerod chlapce v muže v závislosti na odpoutání jeho závislosti na matce, co on s tím, co ona s tím atd.
  Toto a podobná témata jsou probírána výhradně na večírcích intelektuálů vyšší úrovně, kde vysoce hodnotné myšlenky úpěnlivě kraulují ve sklenkách vína "zaručeně" z Moravy. Patriarchou a zároveň hostitelem společnosti bývá básník, v blíže neurčitelné fázi za zenitem, který se sám řadí mezi prokleté, protože ho nikdo nečte. Samozřejmě kromě jeho věrných, zde přítomných. Přítomni jsou následující.
  Několik mladých avantgardních umělců z nejrůznější oborů uměn. Tito mají společnou vysokou nadčasovost a jejich díla budou pochopena až někdy v příštích staletích, poklud ovšem tak dlouho vydrží.
  Neurčitý počet mladých dívek, přicházející a odcházející podle toho, jak je téma, či aktéři, zaujaly. Rovněž velice avantgardní a nesporně talentované, jen talent se ještě neměl čas projevit neb tyto víly z rodu múz dosud pátrají, která hřivna bude nejvhodnější k seberealizaci. A tak upírají své nesporné nadání většinou zrovna tím směrem, jímž tvoří umělec, s nímž nejčastěji souloží. Bohužel, o tyto talenty svět velmi často přichází, a to buď vinou gravidity nebo různých odvykacích kúr.
  Občas se účastní i postarší básnířka, kdysi dávno hvězda hostitelova harému, doufajíc v ulovení mladšího kousku, pro revitalizaci zastydlého sexuálního života. Její doprovod a ctitelka současně, dáma, nejvíce připomínající laskavou vychovatelku ve školní družině, opouští kolektiv poté, co nikdo nebral vážně její návrh vyhýbat se vulgárním výrazům.
  Zcela obyčejný a nezajímavý jedinec, ostatními očividně pouze trpěn a silně přehlížen, upírá psí zrak na svého hostitele a guru v jedné osobě, hltajíc každé jeho slovo. Přítomnost onoho je dostatečně odůvodněna demižonem vína, který přinesl. Neprojevuje se, jen zbožně naslouchá.
  Mezitím, co tohle líčím, hladina vína mírně poklesla a diskuse se stává živější. Velký Mistr ji uvedl, předhodil svou vlastní myšlenku (tři dny nad ní dumal a kvůli ní vlastně celou seanci svolal), nechal ostatní němě žasnout, zahaliv se do kouře své dýmky. Ti co téma četli, asi dva, cupují rozbor na drobné kousíčky, ostatní se přidávají porůznu, podle toho kolik toho už vypili a také podle toho, jak rychle pochopí o čem je řeč. S vypitým vínem se repliky stávají jiskřivějšími a myšlenky nabírají hloubku téměř bezednou.
Postarší básnířka se tulí k mladému sochaři, tvořícímu fantastické objekty ze střepů rozbitých umyvadel a plsti nasáklé olejem, protože, jak tvrdí, ji jeho dílo fascinuje. Pravý důvod je ten, že se jí zdá nejvíce opilý a tudíž nejsnáze ulovitelný. Má smůlu, špatně odhadla jak stupeň jeho opilosti, tak svou vnadnost. Navíc sochaře rozčílila, neboť mu svým ohledáváním přerušila skvostnou myšlenkovou nit, kterou se doufal blýsknout. Týkala se problému, proč chlapec celý den nedokázal zastavit svého koně. Sochař objevil, že to bylo dáno tím, že mu zapomněl nasadit uzdu. Ovšem tato perla je nyní kvůli básnířce pro lidstvo ztracena a tudíž vinná osoba nemilosrdně zapuzena.
Debata pokračuje podobnými skvosty dál, básnířka se aktivně zapojí, aby se mohla během vzrušeného hovoru nenápadně přesunout k malíři. Ten také už dost vypil a navíc ji upoutalo, že téměř vůbec nekouká do trička své mladinké sousedce. Tričko je odesláno uvařit kafe a básnířka opanuje pole. Je zajímavé, že zcela opomíjí očividný zájem sponzora, který s nevtíravým nevkusem obdivuje její postavu.
  Dokonáno jest. Dílo rozcupováno a opět složeno, ovšem z koberečku s jemným a jasným vzorem vznikla předložka do předsíně, tkaná po domácku z různých zbytků.
  Sochař se už dávno uchýlil s odredovanou dívkou někam do soukromí, velký Mistr blahosklonným posunkem vyzval útlou černovlásku, aby mu dělala společnost pro zbytek rána, básnířka si odvádí, či spíše odnáší, malíře.
  Ještě dlouho budou zúčastnění vyprávět na podobných večírcích, ale daleko nižší intelektuální úrovně, co to bylo za skvostnou, filosofickou debatu.