Mám sto prášků na bolení hlavy paličku opia a taky trochu trávy
a tělo co mě neposlouchá a maják na který mi šplouchá
ale jinak jsem chlap jako každý druhý: v srdci boháč se samými dluhy /v kredenci pět netopýru jo a v hlavě v hlavě pěknou díru do který mi po večerech leje těžkej smutek strýčka Hemingwaye/
v tomhle výčtu moh bych pokračovat hledat všechna super spešl slova jenže daně musím platit stejně vypadá to se mnou takřka beznadějně /.../
Možná proto klovu do klávesy a snažím se z hlavy dostat běsy nežli přijde klasik řekne: synku dneska to zas píšeš vo hovínku
a tak sklapnu dvířka u lap topu dám si prášek kafe na otopu zlomím v půli posledního špeka jdu se zčadit zpátky do člověka který stoná ačkoli je zdravý /krom těch prášků