Dílo #40300
Autor:Diotima
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:12.06.2007 13:48
Počet návštěv:1653
Počet názorů:12
Hodnocení:12 3 2

Prolog
Ztracená stopa



Život je věčně hladový moučník
slyším tě říkat

už raději neposlouchám

klikatá cesta vede
do Apollónova chrámu
tam se zdá všechno malé
a ještě menší

a čisté  tak čisté
průzračné

a osamělé
když sloupy vrhají dlouhé stíny.

Stali jsme se křehčími

poutníky nocí
beze svědků
ve vlastních myšlenkách.

Kam jdu?
svou cestou
údolími kde budu tak jako tak
nalézat známé stopy

v tichu
bez starosti co a jak děláš
protože orel už játra netrhá

a oblaka putují dál oblohou
tou tvou
i mou
všech

jako již po tisíce let
a možná ještě chvíli.





 

Počet úprav: 18, naposledy upravil(a) 'Diotima', 12.06.2007 19:22.

Názory čtenářů
12.06.2007 14:15
Mori
12.06.2007 14:16
Poutník
Líbí MOC !!!
12.06.2007 15:45
way
*

(ale tomu orlovi by som neverila...)
12.06.2007 15:54
Dominika
12.06.2007 17:12
stanislav
bez těch Řeků bysme byli v loji. :o)
12.06.2007 18:20
Burlev
život je...
...o tom už nemluv
vždyť áleje nás vedou
od dávných věků...
když nevedem my je
po skalách cestách
a někdy je to k vzteku
zakopneme podřeme se
ale vstanem
a úsměv ještě je čas
později
ámen

:)

12.06.2007 20:30
Jurda
Hezký obraz i báseň.
12.06.2007 20:50
šánnatas
snad ještě nějaký čas putovat budou
13.06.2007 05:24
way
jejj, v prologu pribudol perfektný Paul Klee
díky
13.06.2007 07:15
guy

je taková optimistická *

15.06.2007 18:43
Kamila

very good!
16.06.2007 08:48
Emily
líbí se mi celistvost té básně

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)