Dílo #38929
Autor:Sister_of_Night
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Úlet
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.05.2007 01:50
Počet návštěv:1643
Počet názorů:15
Hodnocení:13 7 4

Prolog
Abychom předešli zbytečným polemizacím, dovoluji si předem upozornit, že se v žádném případě nejedná o tvorbu...to se jen ta postpubertální Sister zase jednou solidně nudí :)
Kterak Sister zadek zvedla
  Známe to všichni, hlavně my ženy...zase jednou po dlouhé době pohledem zavadíme o zrcadlo - a jsme v šoku. Nedej bože za denního světla, tehdy u mě nabíhá těžký nervový otřes plynule následovaný několikadenními depresivními stavy, projevujíce se klasickými příznaky.
  Nejím. Ani to málo co obvykle. Při dýcháncích v Moravii nahrazuji pivo rumem a zavrhuji výtah, takže tma netma, šupajdím si to někdy třeba i čtyřikrát denně nahoru dolů hezky po svých...někdy jen vyčkávám, kdyže se netrefím na schod a konečně tak budu moci seřvat svého rozmilého souseda, který dle mého odhadu žárovky ze zásady nekupuje a se svou vypočítavou, zákeřnou povahou s trpělivostí jemu vlastní vyčkává, až zase nějaký idiot - velmi často to bývám právě já - nějaké to svítidlo z vlastních zásob nahodí do oběhu. Černočerná tma v našem roztomile oranžovém, davnáctipatrovém kolosu bývává velkým problémem zejména při mých nočních návratech "z jednoho". Naštěstí to ale nebývá často, jelikož jsem dívka slušná a dobře vychovaná. Domů z akcí chodím zásadně až za světla. Nicméně vyjímka potvrzuje pravidlo...a tehdy u mě nastávají komplikace. Moc dobře si pamatuju, jak jsem v zimě šla a šla...a došla do sedmého patra ( bydlím v pátém ). Má snaha dostat se dovnitř trvala dobrou půlhodinu. Půlhodinu litého boje, Sister versus klíčová dírka...z mého aktivního opileckého snažení mě vyléčil až soused, venčící svoji uslintanou plechovku na čtyřech buřtech. Myslím, že ani není nutné podotýkat, jak bravurně jsem mu ten den vylepšila náladu, že. Stydím se ještě teď. Nebo jiný příklad, tato sobota - vlastně už neděle ráno...mno...raději ne. Nemíním si nadále zhoršovat pověst, beztak je už pošramocená dost... a konečně přejdu k tématu dne, jímž je běhání. Na literru téma nezvyklé, leč je myslím na čase malinko rozvířit vody nářků nešťastných lásek i dvacetiletých nadržených rádoby frajerů skloňujících honitbu ve všech pádech...
   Ano, rozhodla jsem se znovu začít po večerech obíhat svou rodnou hroudu. Ne jednou za čas, leč pravidelně, den po dni. Ovšem hned při prvním pokusu jsem narazila na pár nemilých překážek. Tou první byl můj astmatický handicap, notně posílený čtyřiceti cigaretami denně. Kde jen jsou ty doby, kdy jsem na jeden zátah vyběhla z domu na Červený kámen....Další komplikací, pružně následovanou hmatatelnými důkazy se ukázaly být rádoby tenisky zakoupené u našich šikmookých spoluobčanů. Stály mě sice "čista", ale běhat v nich byl trest sám o sobě. Když ale nakonec pominu to, že jsem měla zdřevěnělou ruku od neustálého přidržování svého přenosného životabudiče - totiž abyste tomu rozumněli, jsem přesně ten typ člověka, který bez mp3 nejde ani s košem...nohy mě bolely až tam, kde slunce ani v létě nezasvítí; plíce hrozily masivní explozí a má mysl se čím dál tím víc smiřovala s faktem, že už se nikdy nepostavím bez francouzských holí...přece jen jsem to dokázala. Doběhla jsem na přehradu. Samozřejmě jsem na sebe byla náležitě hrdá a moji čirou dětsko uradost mi nezkalil ani fakt, že mi cesta zpátky trvala půl druhé hodiny velmi, ale velmi pomalé chůze.
  Ale...ach, to ráno!!! Pokud opilcovo je těžké, pak k tomu mému nejsem schopná nalézt odpovídající přirovnání. Připadalo mi, jako bych se rozpadala na etapy. Užuž jsem si živě představovala, kterak se mi oddělují palce na nohou...podívají se na mě těma svýma malilinkatýma roztomilýma očičkama a do ticha zakvílí svými pisklavými hlásky "S tebou nebudéééém!!!"...načež jim vyraší pidinožičky a naberou si to směr balkón, jelikož lepší smrt pádem na beton, nežli představa dalších podobných večerů. ( Ne, dneska jsem opravdu nic nepila. )
  Kupodivu se tak nestalo - a já se vesele huntuju dál.Nepohodlné boty jsem vyměnila za lepší, které sice stály jen "topade", ovšem počet puchýřů rovná se nule. A hodlám běhat dál, jelikož na sobě pozoruju blahodárné účinky. V noci spím, kupodivu. Už nemusím hodiny a hodiny počítat, kolik kamionů, osobáků a motorek projede po naší slavné dvouproudovce ani sledovat oslizlé sms inzeráty na Óčku. Vybiju alespoň částečně vztek na toho zelenookého hada, který mě - ach ano, buďme upřímní a promiňte ten výraz - ošustil a opustil, a to doslova.
  Nuže...vy, kteří jste se dopracovali až sem - asi se hodně nudíte, že? Poradím vám. Běhejte. Ulevíte duši i tělu. A dámy, vykašlete se na diety a raději zvedněte zadky. Vždyť pivečko a gulášek chutnají nejlépe právě po pár kilometrech!!! 
 
 

Názory čtenářů
01.05.2007 02:08
Placebo
...podívají se na mě těma svýma malilinkatýma roztomilýma očičkama a do ticha zakvílí svými pisklavými hlásky "S tebou nebudéééém!!!"...načež jim vyraší pidinožičky a naberou si to směr balkón, jelikož lepší smrt pádem na beton, nežli představa dalších podobných večerů. ( Ne, dneska jsem opravdu nic nepila. )

Sestřičko,bavíš.A nekecej žes nepila.Já to vidím tak na litřík.Krucinal dal bych ti literku ale nejde mě to!!!!
01.05.2007 07:36
fungus2

01.05.2007 08:24
stanislav
s tím běháním, to je geniální rada!
01.05.2007 12:19
miirdas
upřednostním přeci jen běhání po "jednom"
01.05.2007 22:41
PaJaS
;-))
01.05.2007 23:43
Danny
pěkně živej popis, potěšilo, dík
01.05.2007 23:45
Sister_of_Night
Já děkuju, jsem potěšena:)
03.05.2007 10:12
Haber
...tak behaj ďalej
a nefajči - čo je ťažká
rada, to viem...:)))
03.05.2007 10:20
kuřecí hovínko
pobavilo:-)
03.05.2007 11:39
Sister_of_Night
Haber napsal(a):
...tak behaj ďalej
a nefajči - čo je ťažká
rada, to viem...:)))
Běhám, to víš, že běhám... a fajčím jak tovární komín :)
04.05.2007 10:51
sepukka
Jsem se bavil 8-)
04.05.2007 13:11
lobos
Hezky se to četlo. Běhání je super, taky to dělám. Nejlepší je, jak je člověk udejchanej a lape po vzduchu hubou i nozdrama a pěkně si užije všemožné vůně. Hlavně na podzim.
11.05.2007 14:42
guy
rád jsem si přečetl, a jsem rád, že stále existují jedinci, kteří se dobrali klasických životních mouder v poměrně útlém věku ..
naplnilo mě to notnou dávkou optimismu :-)
17.05.2007 17:31
Zrzavý_kotě
hi hi

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)