| Slova a dýky (1) |
|---|
"Zahrajeme si hru."
"Jakou hru?"
"Hru na slova a dýky chceš?"
"Proč ne…"
"Dobře. První slovo je les!"
Celý svět se zmenšil, scvrkl a srazil do velikosti hrášku. Už dávno věděli, že je lepší zavřít oči, jinak by uviděli věci, které se schovávají za tím vším. Podivná hudba, snad harfa, snad vařečka naráží do kastrolu. Zní jen chvíli, není nepříjemná.
Cvak! Ostré světlo, které prorazí i pevně sevřená víčka, napjaté tělo, kolem poletují miliony hvězd a jisker, pocit pádu.
A je tu les. Výtvor sám pro sebe, harmonie vůní, barev a zvuků. Vysoké smrky, sem tam modřín, pod jehož zbrázděným kmenem odpočívá loňské jehličí. Procházejí se. Ona, co vybrala toto místo - vysoká, ztepilá, ladná ve svých pohybech, černé šaty, bledá chodidla dopadající do hebkého mechu - drží ho za ruku. On - drobný až dětský, s nepopsatelným smutkem ve tváři, stářím v očích a stříbřitými vlasy - otáčí hlavu, aby si mohl prohlédnout kolem letící sojku.
Mlčí, jen potůček se ozývá svojí jemnou, sladkou písní. Něco hledají, ale nikdy předtím tu nebyli a tak se lehce zmateně rozhlížejí kolem sebe. Vlahý letní vánek rozechvívá listy osiky, která se usadila v rozvaleném domě.
On přemýšlí, kdo si postavil obydlí v hlubokém lese, ona, že uvnitř by mohlo být to, co se snaží najít. Vejdou rozpadlým vchodem, který již dávno zarostl ostružiním. Dlaně se oddělí, dva lidé pomalu prozkoumávají dům. On hledá kolem krbu, překročí ještě nezpráchnivělý krov a vejde do míst, kde snad kdysi bývala ložnice. Nic nevidí, dokonce ani dívku, se kterou přišel. Nebaví ho prohledávat trosky, vlastně se mu ani nechtělo hrát, ale kdyby odmítl, Johanka by se hrozně naštvala. Vyhoupne se do okna jedné z mála zdí, která ještě zůstala stát a začne si balit cigaretu. Má obratné prsty, je na nich znát cvik. Jedinou sirkou si svůj bílý, perfektně rovný smotek připálí. Labužnicky potáhne a do sluncem prozářeného lesa vypustí namodralý obláček, sladce vonícího, kouře. Úplně zapomene, že by měl hledat a užívá si příjemnou chvilku odpočinku. Pohoda však netrvá dlouho, po chvíli se odkudsi z útrob domu ozve ostrý hvizd.
"Sakra" pronese chlapec, seskočí z okna a podpatkem zašlápne zpola dokouřenou cigaretu do kypré půdy. Skrze houštinu kapradin se vydá za zvukem. Projde domem až k místu, kde se kupodivu zachoval klenutý vchod do sklepa. Zrovna chtěl vstoupit, když se proti němu vyřítila Johanka. Asi ji nechal čekat příliš dlouho - vypadá naštvaně.
"Kde jsi byl Matyáši? Rampa je tady dole." Poslední slova po něm hodila už při běhu dolů po schodech. Sešel za ní. Obdélníkový, modře světélkující kámen je vskutku krásný. Chvílemi se z jeho povrchu oddělila drobná, bleděmodrá jiskřička a začala stoupat ke stropu, kde praskla jako mýdlová bublina. Johanka tam stála s rukama založenýma na drobných, pevných prsou "Jdu na to, pojď mi dát ještě pusu, než začneme" kývla na něho. Přistoupil k ní a ona se musela lehce sklonit, aby ji mohl vášnivě políbit na ústa. "Miluji tě, jdeme hrát." Řekl, když se od ní odtrhl. Její hlas byl hrubý touhou, ale ne milostnou, touhou po vítězství "Utíkej!" přikázala. Matyáš nezaváhal, otočil se a začal prchat. Johanka si rychle klekla na opalizující Rampu. Jiskry se začaly dotýkat jejího obličeje, chladná pápěří na alabastrové pleti. Zavřela oči, věděla, že pozná, až přijde její čas.
Uběhlo jen pár minut a ona se podívala před sebe. Před ní se třpytila dýka. Krásná práce s tepanou rukojetí a elegantní dlouhou čepelí. Měla ráda svoji dýku, byla vždy ostrá jako paprsek měsíce. Uchopila ji do dlaně a vstala, měla práci.
|
|
| Názory čtenářů |
23.04.2007 13:39
 Kla
|
Jedna starší věc, na kterou jsem si vzpomněla...
Vzhledem k mé gramatické neschopnosti jsem to dala opravit kamarádovi, ale neposoudím jak dobrou práci odvedl :)
Počítám že to rozdělím na čtyři/pět částí, ještě nevím... |
23.04.2007 13:44
sokrates
|
překročí ještě nezpráchnivělý krov a vejde do míst, kde snad kdysi bývala ložnice. Jen technický detail, KROV je ta dřevěná věc na baráku, na kterou se ukládají střešní tašky. O díle, až toho bude víc ... |
23.04.2007 13:48
Kla
|
No a když zeď se střechou spadne, tak krov taky a je technicky na zemi :)
Doufám že se bude líbit
|
23.04.2007 13:48
Kla
|
No a když zeď se střechou spadne, tak krov taky a je technicky na zemi :)
Doufám že se bude líbit |
23.04.2007 13:51
sokrates
|
Kla napsal(a): No a když zeď se střechou spadne, tak krov taky a je technicky na zemi :)
Doufám že se bude líbit |
23.04.2007 13:55
Kla
|
V pohodě :) |
23.04.2007 13:58
 Humble
|
to jsou věci... :o) |
23.04.2007 16:25
 muclicka 
|
* |
24.04.2007 19:41
PaJaS 
|
vypadá zajímavě ... co bude dál? |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|