Zvířátka v lese usoudila, že už se to s pitím přehání. Svolali velkou schůzi, na které všechna potvrdila a slíbila, že přestanou pít. Jako dozor byl určen medvěd. Hned další den jde medvěd po lese a co nevidí. Pod keřem leží zajíc, totálně na šrot. "Zajícu, co to má znamenat? To s tím pitím platí pro všechny."  "No, škyt, víš, mě tam zbyla, škyt, flaška, koňaku, škyt, to by byla škoda vyhodit,škyt." "Tak pro tentokrát, ale víckrát ať se to neopakuje." Další den velmi podobná scénka. Zajíc vyvrácenej přes pařez, rum z něho táhne na pět metrů. "Zajícu, jak si to představuješ? Včeras říkal, žes měl poslední flašku."
"No, jo, škyt, ale ráno jsem našel před pelíškem litrovku, škyt, rumu, to tam musel, škyt, někdo schválně nastrčit, škyt." "Tak to bylo ale opravdu naposledy, co ti to prominu." Třetí den už medvěd cíleně hledá zajíce, ale po tom jako by se země slehla. Nakonec utahaný usedne u studánky a odpočívá. V tom vidí, že z vody stoupají bublinky. Hrábne do studánky a a za uši vytáhne zajíce. Ten je opět zrytej jak carskej důstojník. "Zajícu, už mě ale jdeš na nervy. Co se slíbí má se dodržet, a my zvířátka jsme si slíbili, že už nebudem chlastat." Zajíc pootevře jedno krhavé oko a hlásí: "No a co? My, RYBY, na to serem."