Major Marcel Degail proběhl těsně kolem vagonu a přitom se díval skrz
okny na jeho druhou stranu. Poté se přikrčil v prostoru mezi dvěma
vagony a vystřelil krátkou dávku ze samopalu na přibližující se německé
vojáky.
„Ta lokomotiva je pod parou. Stačilo by jí jen rozjet!“ ozval se
desátník Jean Anyz, který byl v pokleku na konci posledního vagonů.
Přitom zpoza železného nárazníku střílel krátké dávky, načež se
přitiskl ke kolu vagonu a rychle vsunul do samopalu nový zásobník, jenž
vytáhl z brašny. Současně zjistil, že v ní má už jen několik zásobníků.
„Říkal jste, že jste jezdil se svým otcem na lokomotivách. Dovedl byste
jí řídit?“ zeptal se major, když zalehl vedle kola, zpoza něhož se
snažil zasáhnout nohy Němců. A vzápětí se dva vojáci zhroutili a začali
se za bolestných výkřiků svíjet vedle kolejí.
„To určitě!“ odpověděl Anyz, přičemž kolem železného nárazníku svištěly
kulky a několik se jich od něho odrazilo. Ještě se na chviličku
vyklonil, vystřelil krátkou dávku a jeden voják, co přikrčeně
přeskakoval koleje, rozhodil rukama, načež se na ně zhroutil. Hned poté
se Anyz rychle rozeběhl a utíkal podél vagonů k lokomotivě.
„To je šílenej nápad!“ zkonstatoval desátník Alain Martell, který se po
střelbě zpod vagonu přemisťoval mezi třetí a druhý vagon. Záhy se málem
srazil s jedním německým vojákem, jenž podlézal spojení mezi oněmi
vagony. Kulka mu vzápětí škrtla o levou paži. Pohotově však stiskl
spoušť samopalu a voják se skácel do kolejiště, přičemž ještě stačil
vystřelit ze své pušky, ale kulka Martella těsně minula.
„Proběhněte vagony k uhláku!“ vyhrkl na něho Degail a po několika
skocích naskočil na stupátka vagonu, u nichž nebyly zavřené dveře.
Rychlým pohybem se těsně nad stupátky přikrčil a vzápětí uviděl skrz
okénko ve dveřích, jak zpoza posledního vagonu vyběhli tři Němci.
Trochu se zaklonil, aby ho neviděli a o několik vteřin později se
prudce vyklonil, přičemž stiskl dlouze spoušť. Přes hlaveň samopalu a
plamínek, který z ní vycházel, se mu naskytl pohled na hroutící se
vojáky.
„Tak pane mašinfíro a topiči, dnes už nikam nepojedete!“ sdělil Anyz
dvojici vyděšených mužů v lokomotivě, kteří okamžitě vyskočili a běželi
pryč. On poté hbitě vlezl mezi uhlák a první vagon. Za okamžik se mu
podařilo vagon odpojit, načež vylezl na plošinu a přitom se zadíval
zpoza přední části uhláku v ten směr, odkud běželi němečtí vojáci.
Neváhal ani vteřinu a počal na ně pálit.
Martell, kterému stékal pot po tvářích a nejenom po nich, přikrčeně
běžel prázdným vagonem. Okny nalevo přitom spatřil přibíhající vojáky.
Na podlaze poklekl a přes zavřené okno na ně zahájil střelbu. Přes
tříštící se sklo viděl postavy, jak se vrhají na zem, na něž také v tu
chvíli střílel i Anyz. Sotva vystřílel všechny náboje v zásobníku, tak
uslyšel hluk za dveřmi na konci vagonu, kde byla ulička. Hned vytušil,
že do vagonu nastoupili Němci. Pravou rukou rychle vytáhl pistoli,
odjistil jí a odvalil se mezi dvě sedačky. O vteřinu později se prudce
dveře otevřely a jeden ze dvou německých vojáků okamžitě pálil ze
samopalu. Martell v lehu zpoza spodní části sedačky dvakrát vystřelil.
První voják byl dvakrát zasažen do hrudi a klesl na podlahu. Druhý
Němec stiskl spoušť pušky a kulka se zaryla do podlahy těsně vedle
ležícího Martella, který pokračoval ve střelbě. Voják stačil ještě
vypálit, ale vzápětí zařval, rukama se chytl za obličej a zhroutil se
na tělo prvního vojáka. Martell hned vstal, ležící vojáky přeskočil,
proběhl mezi druhým a prvním vagonem, načež se dostal až k uhláku
lokomotivy.
Major Degail krátkým výstřelem v běhu zasáhl jednoho německého vojáka,
který přikrčeně vylézal zpod prvního vagonu. Pak doběhl k lokomotivě,
na jejíž plošinu hned vylezl.
„Stačil sem taky přiložit,“ sdělil mu Anyz, když už se lokomotiva rozjížděla.
„Tak to je skvělý!“ mínil major a zadíval se na uhlák, na němž ležel
Martell. Poté se z plošiny trochu vyklonil a vystřelil krátkou dávku na
jednoho vojáka. I Martell střílel, zatímco lokomotiva nabírala na
rychlosti a z komína se jí valil kouř, který zahaloval skoro veškerý
prostor za ní. V něm se pohybovalo několik postav, od níž se lokomotiva
rychle vzdalovala a současně s tím utichávala i střelba.
KONEC DESÁTÉ ČÁSTI |
|