LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #38389
Autor:	Wopi
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	13.04.2007 13:13
Počet návštěv:	6099
Počet názorů:	27
Hodnocení:	23 4 1 1 1 1

Onehdy

Onehdy jsem potkal Pavla.
V osmdesátém jsme spolu hráli v kapele. Tenkrát jsme měli dlouhé vlasy (co bychom dali dnes třeba i za krátké - v té kvalitě i kvantitě) a hlavně poslání.
To, že jsme se setkali ve frontě v lékárně, bylo přímo symbolické.

- Zdar, čoveče! Sem tě neviděl už léta.
- Mi povídej.
- Seš marodnej?
- Ále né. Jdu si pro Hypnogen.
- Špatně spíš, jo?
- No... hlavně moc krátce.
- Aha. A co muzika? Hraješ eště?
- Ani né. Už to neni vono.
- No právě. Ale užili jsme si tehdá, co?
- To jo.
- Vzpomínáš na tu holku v Příbrami? Nechtěla se nám hnout z dodávky.
- Hehe. To bylo hustý.
- Nebo ten Slovák. Jak strkal tu hlavu do bedny, že je to furt málo hlasitý. A to nás setřeli za překročení decibelů.
- Jojo. A jemu to skoro vyndalo skla z brejlí.
- Ale Petr se s nim nesral. To byl řízek. Vzpomínáš, jak nám v Chebu přinesli jídlo a von hodil šavli přímo doprostřed.
- Tak na to se zapomenout nedá.
- Tuhle jsem ho potkal. Je tlustej a celej vopocenej.
- Vopocenej byl vždycky.
- To je fakt. A co Joe? Viděls ho někdy?
- Ne. Vod tý doby nikdy. Jestli neni někde v cizině.
- Možná. Čéče, já na to nezapomenu, jak von basoval. Von hrál některý ty tóny úplně nějak naštorc; vůbec tam nepatřily, ale přitom tam sedly jak prdel na hrnec.
- Jo. To byla síla.
- No tys to taky uměl rozject. Ta Amerika, ty vole, to lidi srali maggi.
- Ále prd, bylo to vobšlehnutý vod Emersona.
- I nekecej, tys to mydlil trochu jináč než Nice a bylo to VONO.
- Nojo, no. Dík. Dyt tys taky nebyl žádný mejdlo.
- Si piš. Jo, byla to boží kapela. Fakt boží. Škoda, že tu byli ty zasraný rudoši, jinak já nevim.
- No. Já taky ne.

Doma jsem vyndal všechny prášky, staré i čerstvě přinesené, vymačkal je z plat na stůl a seřadil jako cvičence spartakiády.
Pak jsem vzal lahvičku kofoly a jeden po druhém začal polykat. Při posledních už se mi ty první hlásily v hlavě.

Epilog

Třeba si říkáte: je to psáno v ichformě, to je prd napětí.
Je přece jasné, jak to dopadne.

No - abyste se nesekli. JÁ bych si tím tak jist nebyl.

Počet úprav: 11, naposledy upravil(a) 'Wopi', 13.04.2007 20:47.

Názory čtenářů

13.04.2007 15:10

Monty

Earl_Grey napsal(a):

Monty napsal(a):

Co budete dělat, až vám bude sedmdesát, pokud se toho teda dožijete? :o)

To nevím. Houpat vnoučata na kolenou? Realita je taková, že jsem dnes měl asi tři hodiny čas - teda původně to vypadalo, že budu mít asi tři hodiny čas. Řekl jsem si - mohl bych konečně nějak zkusit pohnout s tím románem. Tak jsem to otevřel, chvíli do toho čuměl, a vůbec jsem se s tím necítil sžitý. Žádný příběh ve mně nebyl. Tak jsem to zase zavřel. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Naštěstí zavolala máma, že potřebuje něco pomoct s počítačem. Tak jsem tam jel, nainstaloval jí upgrafe firefoxu a rozchodil internetbanking.
Před chvílí jsem se vrátil. Počkám na manželku s dětma. Pak už se ten den do večera nějak promrcasí.

Tak já tohle naprosto nechápu. Je to tím, že jsem vlastně skoro furt v lehký mánii? Mě nebaví ležet, nebaví mě nic nedělat a chytat lelky, kdybych nebyla vázaná povinnostma k synovi, tak chodím domů max. přespat a to ještě ne každej den, protože vím o asi tak milionu aktivit, který bych chtěla dělat, teď, zejtra, za tejden... a s věkem se to naprosto nemění, zatím teda aspoň, naopak chytám stíhy, že toho musím ještě děsně moc zvládnout, než zaklepu bačkorama...

13.04.2007 15:13

Diotima

Myslela jsem,že v platech se domu nosej jen vejce (slepičí)

13.04.2007 15:22

Earl_Grey

Monty napsal(a):

Je to tím, že jsem vlastně skoro furt v lehký mánii? Mě nebaví ležet, nebaví mě nic nedělat a chytat lelky, kdybych nebyla vázaná povinnostma k synovi, tak chodím domů max. přespat a to ještě ne každej den, protože vím o asi tak milionu aktivit, který bych chtěla dělat, teď, zejtra, za tejden...

Je to možné. Když jsem měl hypomanickou fázi, taky jsem stihl spoustu věcí a měl pocit, že den je děsně krátký.

13.04.2007 15:29

Monty

Earl_Grey napsal(a):

Je to možné. Když jsem měl hypomanickou fázi, taky jsem stihl spoustu věcí a měl pocit, že den je děsně krátký.

No, nejspíš na tom něco bude, protože já měla poprvý v životě depresi v situaci, kdy jsem NEMOHLA nic dělat. Kdy jsem byla uvázaná k miminu, co se co tři hodiny kojí, v garsonce o 19 metrech, nemohla jsem vůbec nic, skončila jsem na Wellbutrinu.
A to se neustále opakuje, jakmile mám pocit, že mně někde něco drží za nohu, že nemůžu to, co chci, tak je mi na chcípnutí. Vloni jsem měla takový stavy, že jsem chtěla sednou do auta a rozjet se proti zdi, a jenom proto, že si tcháni vzali syna na prázdniny na chalupu, já najednou mohla zase žít tak, jak mi to vyhovuje, jak jsem spokojená, a věděla jsem, že to skončí, uvědomila jsem si, že naprosto nejsem vhodnej rodič, že mně dítě děsně omezuje a pak z toho měla následně depky ještě větší, protože mi bylo syna hrozně líto...

13.04.2007 16:27

Humble

Monty napsal(a):

Sakra kluci, co je to s váma???
V nejlepších letech a takový poraženecký názory, taková rezignace?
Co budete dělat, až vám bude sedmdesát, pokud se toho teda dožijete? :o)

To není rezignace, toliko krapet ironie. :o)
Nezapomenu, když jsem onehdá byl s partičkou spolužáků na chajdě, kde se ve finále začalo vzpomínat, co že jsme to všechno kdysi zažili na voru. Tak jsem všechny poslal do pr... - pár měsíců předtím jsem vor stavěl a nikdo z kecálků se neobtěžoval byť na jediný den přijet ;)

13.04.2007 17:28

johanna

veselá historka :o)))

13.04.2007 18:11

Haber

jo
kedysi sa vravelo:
život je pes
a my sme stĺpy pri ceste, na ktoré ten pes ští...

13.04.2007 18:13

Wiki

nojo, nostalgie ta by nam šla, jj Joe bejval nejlepší, ale nejspíš skončil někde v Bohnicích ...

14.04.2007 03:02

sokrates

Monty napsal(a):

Humble napsal(a):

Taky už tak nějak víc vzpomínám než činím. Mimochodem, právě jsem přišel z lékárny... :o)

Sakra kluci, co je to s váma???
V nejlepších letech a takový poraženecký názory, taková rezignace?
Co budete dělat, až vám bude sedmdesát, pokud se toho teda dožijete? :o)

pevně doufám, že v sedmdesáti už budu minimálně 5 let šťastně mrtvej, zatím ale rezignovat nehodlám, podívám se po práškách a ty co najdu, vyhodím...

14.04.2007 10:49

parvenu

teda, aj sa mi to páči, aj sa mi to nepáči
ale jasné je, že je to fajn napísané..
nj, prestanem už myslieť :o)

14.04.2007 12:19

Wopi

sokrates napsal(a):

... a ty co najdu, vyhodím...

já je dávám ženě schovat ;-)

15.04.2007 10:57

Mori

15.04.2007 23:47

ataman

Monty napsal(a):

Svým způsobem mě to děsí... (i když to má bejt vtipný)...

taky mě to děsí

16.04.2007 09:20

myšák

někdy si takovej hovor přinatrefí, málokdy, ale (aspoň ve mně) vždycky zabliká varovný světýlko... člověk by měl koukat dopředu, a hlodavec zvlášť, život je krátkej...

18.04.2007 10:50