Dílo #3800 |
Autor: | hajka |
Datum publikace: | 29.02.2004 10:10 |
Počet návštěv: | 1391 |
Počet názorů: | 7 |
Hodnocení: | 6 |
Patří do sbírky: | Miniaturky |
Prolog |
Jedna jedovatá, ale strefuji se do vlastních řad :o)) |
|
Hry |
Svět se zbláznil a točí se dvojnásobnou rychlostí. Instantní sny se mění v hříčky osudů. Jenom si tak proplouváš, lákáš chlapy na bláznivé vtípky. „Já se do tebe jednou zamiluju,“ vyhrožuješ a v koutku duše si přeješ, abys toho ještě byla schopna. Schopna jakéhokoliv citu, lásky, nenávisti, prostě něčeho. Procházíš životy druhých. Zlodějka snů.
Sedíš v pizzerii, koukáš mu do očí a vlastně je ti lhostejný. Nástroj pomsty, potřeba si něco dokázat. Necháš se odvézt k němu domů a prostě se s ním vyspíš. Odsouzeníhodné? Snad. Ale stále hledáš, třeba to bude ono. Láska na jednu noc? Za pár dní nezbude ani závan vzpomínky, jenom je ti na nic.
Schůzka s tvojí studentskou láskou, tehdy si ještě věřila a svět se jenom komíhal. O x - let moudřejší, plná cynismu, chladně zhodnotíš postavu, ustupující kštici a pozeptáš se sama sebe „Co na něm, proboha, bylo?“ Toužíš po lásce a po naivitě těch let.
Večerní grilování pod rozkvetlou třešní, nezbedné flirtování, láhev vína zpola vypitá. Zahrada se noří do tmy a světlo loučí rozhání stíny do koutů. Lhostejnost zmizela. Objetí a strach z loučení, tiše zašeptané „Zůstaň“. Zůstáváš a necháš se unášet nadějí, že tohle je to pravé. Ráno je moudřejší večera. Alespoň tentokrát nelituješ. Zatím. Vozíš se na centrifuze života a zjišťuješ, že tentokrát sis ukradla příliš. Je čas platit. Cenu přijímáš s odevzdaností. Osud? Snad.
|
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'hajka', 29.02.2004 10:16.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|