Neznalost hříchy neomlouvá.
I první polibek zůstal odebrán.

(„… Na to hejno ptáků si pamatuji!“)

To jen ta modrá dívka ve mně
spí a přáním dál touží vládnout strach

(…Viděla jsem, jak se tulí k dlaždičkám
a lepí se i na tenisové kurty před školou.
Hvězda.
Ta,
co ještě včera schovaná v misce s BonPary
nenáviděla svět pro jeho rozostřenou černobílost)

Vodka s rusými vlasy
a slzami vrytá do půl pasu
společných vzpomínek

Co uvízlo to na tvých rtech

(„…Ten Kořínek je ale prase!“)

P O M L O U V A T
B L Á Z N Y

Ten nápis z přihlouplých xichtíků po kyselém jablku
hladil jako očistná sprcha po nedočkavém ránu

(Tisíckrát bála se fouknout,
snad ještě pořád fouká posledním pohlazením,
které si stačila zapamatovat)

Náhrobní kameny
šimrají dech

(Až do téhle chvíle jsem si myslela,…
… že láska je podivná)
.
.
.
Hřebenem s marnotrapnostmi
rozděluju přání a pravdu
na pěšinku.
Vplétám svá nepravidla
i pravidla druhých.
Koušu se do spodního rtu
a podávám si gumičky s medvídkama.
Přeřvávám zápory,…
Jen potichu ztrácím sny tam, kde patří,…
do srdce, které už nikdo nehledá,
protože nechci, aby našel
.
.
.
Až Tam dál je místo,
Kde neSlovo,
neLáska,

To nikoli srdce…

Jen místo, kde my dva létáme bez křídel
A Tančíme bosky po duze
z pěti barev touhy a v té nejvyšší

Zůstáváme na věky věků

( Pokud neumřeli, žili tam dodnes.
Pokud umřeli, stali se konečně Šťastnými)

Jako duchové se srazem
u kostelních hodin
v půl jedný ráno
a bez krucifixů a modlitebních knížek

Budeme hříšní,
když neznalost hříchy neomlouvá,
omluvíme hříchem svou neznalost,…
O lásce
O létání
O třech zákonech fyzikálních
i o tom,
Kdo jsme kdysi koneckonců

(…Bývávalo…)
.
.
.
Myslel sis, že Tobě se nic takovýho prostě
nemůže stát?
(nedívej se tak.. vždyt víš.. že já taky)

…piš…

Jen cizí básně a cizí pocity

Ta Faleš se bortí,
když nikdo se nedívá…

Přespříliš nahé,…
hlavičkují pouliční lampy
a světlem zahřívají tmu když chci,…

aby dnes byla černá

( To nejspíš naschvál,
tváří se němá,…

možná už nechce plakat víc)

Když oči mou lásku jen
lacině posílají dál

za vzdálenosti třiceti centimetrů
intimní zony, ( čekáš, kdy znovu podlehnu? …Nečekej…)

Ale vím,… že jednou všechno
zmizí až za smrt
s obnošenými šaty,
které já budu nově šít

( i smrt si nahostí dokázal ponížit)

z rozbouřeně tajných vln
bez světelných signálů,…
s knoflíky vzestupného přiznání
.
.
.
že takhle to skončit prostě musí