masajský děvče
rodí už v sedmi

tak jsi nakonec přišla
adoptivní dcero
se smutkem zašantročenýho písklete

vajíčko kukačka
omylem nechala
na dně vyschlý studny
tak se odtud drápeš
bez žebříku

jak se teď pohupujem
v rytmu dechu
jidášova kněze

a přemýšlíme
o struktuře vzorku ubrusu
teplýho domova
který jsme zažily
párkrát ve snu

a sníme
o chlápkovi s vilnýma očima
a něžným úsměvem Mony Lisy
který nás sevře v náruči a ochrání
před naší vlastní
divokou fantazií
vražedkyň a násilnic

napadlo mě
zmizet do hudby tepu srdce
beze stop

možná je to
to pravý místo
kde nás šťastnej osud
nemine