Daniel
Má duše už je prachem šedivá křehká, jak potrhaný šál smutný šál z mizerného přediva byl dávno z módy, když se tkal
Stesk jako vítr se mnou prochází mnou, opuštěnou dvoranou snad nic tak nepálí, tak nemrazí jak hrát hru v čase prohranou
Já slýchám písně kamenů já dýchám vůně němých míst jsou tolik blízko... kéž si vzpomenu jak jen ta znamení mám číst...
Všechno je zastřené a v závoji a prsty do žil proniká ta rána, co se stěží zahojí má krví psaná kronika
Zdi na mne křičí řečí pyramid co neprobudím pro ústa nechtějí svědčit, chtějí omámit jen v hrudi bolest narůstá
Já slýchám písně kamenů já dýchám vůně němých míst...
Jsem napůl v čase, napůl v bezčasí a zdá se, nikde na místě jak šál, k němuž se nikdo nehlásí osud hrál se mnou nečistě
Jsem z prachu, kamene a hedvábí z písně, co steskem oplétá však jestli jednou ztichnout měla by až pak bych byla prokletá
Já slýchám písně kamenů já dýchám vůně němých míst jsou tolik blízko... kéž si vzpomenu jak jen ta znamení mám číst...
|