Pár okamžiků v dešti
Pár okamžiků v dešti stálo mne zbroj jen pro mne kovanou soumračný žár po lístkách zlato leští pro chvíle co až na kost ovanou
Pár okamžiků v dešti marný boj duše dvakrát nemládnou k umění smát se rozbíjet a třeštit své koně štvát až dokud nepadnou Teď je čas ztrácet sebe po řemínkách je čas ztrácet sebe po přezkách z pancíře snů krvácet po šupinkách v klání, kde nikdo z tribun netleská
Je čas číši plnit číši rozbít a není lep pro trhliny v mých dnech ale já mám najednou strach pozbýt nejmenší střep na pláště lemu steh
A je čas ztrácet sebe po řemínkách je čas ztrácet sebe po přezkách z pancíře snů krvácet po šupinkách v klání kde nikdo z tribun netleská...