Dílo #35960
Autor:van_der_brugg
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Reportáž
Zóna:Jasoň
Datum publikace:30.01.2007 16:40
Počet návštěv:2028
Počet názorů:6
Hodnocení:6 1 1

Život s mantrou

Jak jste k ní přišel? Může Evropan žít s mantrou?
Začal bych Werichem a jeho citátem o tom, jak „Když už člověk jednou je…“. Dobří lidé se liší od těch „druhých“ v tom, že nemají odvahu nést riziko z odhalení a ostudy. Asi je pohodlnější být hodný, nemusíte se v noci odkopávat a rozeznáte sílu ledu. Možná, že se jen všechno motá okolo mystického tvrzení „Kdo s čím zachází, s tím také schází“.
V devadesátých letech se měnilo všechno okolo nás. Osvobození duše bylo tak náhlé a impozantní, že každého nepřipraveného srazilo na kolena. Připravený nebyl nikdo. Po 40 letech bezvěrství a bezbožnosti bylo na každém jednotlivci, zda se alespoň trochu pokusí najít hlavně sám sebe.
Dnes už ani nevím, proč jsem šel na přednášku Svamiho Mahešvaranandy, zřejmě jsem na tom setkání chtěl najít kousek sebe, nevěřil jsem ani slovo komunistům, nevěřil jsem dokonce ani svým rodičům, protože ti věřili komunistům a tak jedinou vírou, které mě doposud obklopovala, byla neochvějná víra v sílu a nerozbornost přátelství se Sovětským svazem. Připadal jsem si vysypaný jak popelnice, uvnitř  nechutně znečistěný komunistickými blitky.
Setkání s Mahešváranandou bylo nezapomenutelné. Dnes se rozhodně nechci rouhat, ale spíše než seance to bylo předvádění překrmeného oranžového medvěda. Ale já jsem tomu chtěl věřit a tak jsem věřil, že když se mě Mahešvarananda dotknul rukou, cítil nejen ten smrad z té popelnice, ale i tu prázdnotu, kterou by bylo škoda  nenaplnit světlem. Svámi mi věnoval rukou psanou mantru na linkovaném papíře, vytrženém z nějakého školního sešitu. Bůh ví kdo to psal, už si nepamatuji, zda jsme všichni obdrželi tu stejnou mantru, či se losovalo z nějakého osudí. Já jsem prostě věřil, že to své procítěné nadechnutí myslel Svami upřímně a čelo krčí bolestí nad mou prázdnotou zcela nepředstíraně. A já jsem chtěl věřit a chtěl jsem, aby mě má víra uzdravila. Přeříkávání mantry není vlastně asi nic jiného než, že soustředíte svou mysl, jako když cíleně podle receptu našich maminek počítáte do deseti.:) Zřejmě jde o to, aby se ve vypjatých situacích uvolnila a soustředila vaše mysl.  A přeříkávání manty, byť  v duchu, zdá se mi smysluplnější než odpočítávání. Z toho mi vyplývá, že život s mantrou je jako život s rozpočítáváním nebo s nějakou říkankou.

 

Je to tak jednoduché? Někde jsem četl, že si spousty lidí stěžují, že jsou jakoby mantrou  očarovaní.
Chtělo by se mi zvolat: „Bláhový ten, kdož věří, že nějaká mantra či říkanka vyřeší jeho život.“ Je to věc životního postoje, životního stylu a vnímání života nejen svého. Je to stejné, jako když se člověk chce stát vegetariánem, ale nejdůležitější pro něj je, aby našel pádnou obhajobu vůči okolí.

 

Jste vegetarián?
Byl jsem vegetariánem sedmnáct let. Můj život se posunul dál. Myslím, že kdybyste se zeptali Dalai Lamy, jaký má na to názor, možná by vám s úsměvem řekl: „Jezte to, co vám chutná.“ Odříkání patří duchovním, pokud je to vaše volba, řiďte se jí. Ze života byste však měli mít radost. Nemluvím zde o nechutném a nekontrolovaném přejídání se.

Snažím se jíst zdravě. S úctou a pokorou  k oceánům si dovolím občas sníst i rybu. Na potencionální otázku „Ale vždyť je to mrtvola“, mohu odpovědět stejně uštěpačně „A co není mrtvola?“. Je to konfrontační diskuse bez konce a já se jí prostě vyhýbám. Jím ryby, protože se domnívám, že celý svůj život žily nespoutaně a volně a proto v jejich těle není žádný stres.

Ale já vím, že se již na lodi porcují a kdo ví jak to tam vypadá. Neberte mi iluze. Pokud změním svůj názor, změním i svůj jídelníček.

 

Takže teď již nejste vegetarián?
Nikdy jsem okolo toho nedělal nějaký humbuk, když přišlo na nějaké vysvětlování, vždy jsem jen stroze konstatoval, že nejím maso. Nikdy jsem se však nepouštěl do hlubších diskusí o mé víře a o důvodech, proč nejím maso. Takže dnes bych mohl jen prohlásit „občas jím i rybu“.

 

Nepustíte se do hlubší diskuse teď?
Ne, rozhodně ne, něco jsem již naznačil a jakékoliv slovo na víc by bylo zbytečné odčerpávání energie.

 

Cvičíte jógu?
Klasické cvičení jógy mi přišlo děsně svazující. Myslím, že jsem pokročil a stejné „osvobození a radost“ nacházím v jakémkoliv sportovním pohybu. Najdu si však čas na meditaci a mantru. Při plavání nebo například v sauně. Nechám myšlenky odplout a snažím se jen vnímat, jak se mi prohřívá tělo. Tuto duševní očistu vnímám i v barvách. Naplňuje mě sluneční záře.:)

 

Asi je hloupost se ptát, jaký máte vztah ke křesťanským kostelům a chrámům.
Kostely beru jakou roamingové translátory.:) Když jsem dojížděl do Bruselu, hned druhý den ráno jsem vyhlédl z okna a okamžitě mi učarovala dominanta chrámu Svatého Michaela a Svaté Guduly. Je to překrásný a udržovaný kostel. Strašně rád jsem tam chodíval meditovat. Křesťanům jsem nijak nepřekážel a oni nepřekáželi mě. Zapaloval jsem tam svíčku a dokonce přemýšlel o víře, o které jsem vlastně nic nevěděl.

 

Začal jste citátem Wericha. Co má Werich společného s Dalai Lamou?
Moudrost a myšlenku, že bychom si života měli vážit. Dalai Lama objíždí  svět a šokovaným posluchačům sděluje tak primární vzkazy, jako že by si svého života měli více vážit, že by si měli stále připomínat, že se narodili jen zázrakem. Já bych rád k tomu podotkl, že každý z nás je tak trochu vítězem, neboť všichni do jednoho jsme se narodili z nejrychlejší spermie.

 

Pijete alkohol? Kouříte?
Nejsem žádný světec. V době kdy jsem začal hledat sám sebe, jsem cítil, že jsem krok před zhroucením. Šel jsem jednou okolo hospody a strávil jsem v ní přes deset let. Hrozné. Z dnešního pohledu mi to přijde jako nejhůře promrhaný čas. Nemluvě o tom, že jsem neničil jen sebe. Ti, jimž se nepodařilo dostat se z kola ven, v té hospodě sedí dodnes a čekají na smrt.

V té době jsem přestal úplně pít alkohol a musel jsem dozrát k přesvědčení, kdo z nás je vlastně sluha a kdo je pán.

Dnes si rád dám „plzničku“, rád piju dobrá vína a rád se léčím slivovičkou.

Mé tělo už toho moc nesnese a tak mi stačí málo, ale hlavně, neúčastním se žádných akcí, kde se pije jak za „nároďák“. A nesnáším zakouřené prostory!

 

Mantra a alkohol?
A proč né? Ne všichni křesťané žijí v celibátu, ne všichni jsou mniši. Já jsem si nezvolil asketický život. Přeji si prožít život v radosti a s radostí těch druhých. Zřejmě už jsem přeběhnul střed hřiště a blížím se k velkému vápnu. Dost by mě mrzelo, kdyby to vápno bylo moje a měl bych zaděláno na „vlastňáka“.

 

Zníte jako smířlivý člověk
Člověk se stále učí. Ve mně se stále perou nejméně tři osoby. Stále ještě bych chtěl poukazovat na chyby a opravovat je. Stále bych chtěl pomáhat a podávat ruku. Nejsem zatrpklý, ale už také ve mně sílí vědomí toho, že problémy, které nedokážu řešit, mě jen unavují a že bych se jimi tedy neměl zaobírat. Písek v hodinách se odsypává a kdo by nechtěl žít v klidu? Je těžké se rozhodnout, ke které osobě uvnitř se přiklonit.

 

Zatím to vypadá, že jste vlastně takový tucťák s mantrou, co třeba sex?
Ale já opravdu nejsem nic víc, než obyčejný „tucťák“, který žije s mantrou a snaží se užít si života. Určitě to není mantrou, ale věřím na zázraky, protože zázrak se stal. Potkal jsem ženu, kterou jsem za deset dní poté požádal o ruku a tři měsíce na to si jí vzal za ženu. Je úžasná.

Má ráda slivovici, narodila se v Beskydech, má ráda „plzničku“ a hlavně má ráda mě.

V našem vztahu je porozumění, tolerance, oddanost, ale i obrovská vášeň.

 

Jak se chováte za volantem?
Jsem děsně vulgární. Nevím, jestli je to obrana proti stresu, ale děsně se pak sám před sebou stydím za všechna ta slova, která se mi hrnou z úst. Nečekejte však, že člověk, který si denně snaží uvědomit prchlivost a křehkost života, je natolik smířlivý, že nechá bez  povšimnutí vražedné hazardování i s cizími životy. Některé chyby se dělají jen jednou. Ale ani já nejsem bez chyby.

 

Myslíte, že by setkání s vámi mohlo někoho vyléčit?
Ano, tak, jak mě léčí, když potkávám pohodové a usměvavé lidi, doufám, že i já, kudy chodím, tudy léčím. Je to jen věc víry. :)

Epilog
Tento rozhovor nikde nikdy nevyšel a zdá se, že nikdy nikde již nevyjde 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'van_der_brugg', 31.01.2007 00:56.

Názory čtenářů
30.01.2007 16:45
bříza
rozhovor alespoň vešel.
Jedním uchem tam. Zdali vyjde druhým ven - netuším. Přiložím k němu diktafon a zkusím, zdali přežiji dlouhožijící tužkové baterie.
30.01.2007 17:53
van_der_brugg
Autor je neléčený dislektik, je rád že se nají příborem.
31.01.2007 10:45
silent
pjekné bilancováníčko:))
31.01.2007 12:55
Haber
vyšel tu
to stačí

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)