Fráze
několik slov
už hodnou chvíli
chvějí se strachem
že budou vyřčena
rozhodně
chladně
s velikou tečkou na konci.
Na nohách z vosku
těžko se stojí
a ještě hůř kráčí
zvuky se slévají
a řeč příliš kapalní
než abys stačil pochytit
co ševelí
snad známé
masky okolo...
pohnul jsi vzduchem
jen lehký závan
hlesnutí
naivně doufáš
že se ti podaří
tiše proklouznout
skrz dávno připravený
větrolam
odpověď?
kdepak, jen tupý náraz
jakoby praskla žárovka
a vakuum znovu
o něco
zředilo vzduch...
|
|