Nikdy jsem nenapsal jak jsem tě zabil Sáro nechal jsem vlky žrát svůj vlastní hlad a do tvých šatů a do tvých lodiček oblík jsem všechny coury z ulice a byly za dámy když ty jsi byla nahá spaly ti v košili když ty jsi jinde spala stáčely do dlaní svý boky Nemoh jsem usnout Sáro hořel jsem představama nebyl jsem s tebou a pak jsi přišla sama tisíckrát znovu a nikdy jako dáma přišla jsi v každý štětce v každý z těch kurev s tvýma oblečkama A nevím co se stalo za pár měsíců umřel jsem taky Sáro a od tý doby cejtil jsem na svým cizím těle na tvý kůži ten fungl novej nátěr vyprahlost po retuši A pak mi přišla Sáro do cesty tichá jako dech dojemná řeka co se úží když ji břeh svírá v ramenech pokorně přilnavá a čistá a opil jsem ji abych ji moh získat a ráno mi ji vzalo Ráno - jak v jinejch ránech - do ticha na rtech vztyčeným prstem řvalo
jen kosočtverce na zdech
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Damien', 19.01.2007 20:55.
Moc se mi to líbí - i když: konec trochu pokulhává za začátkem. Pám pocit, že do půlky to jde krásně přirozeně a pak už to začíná být promyšlený a malinko zadrhávající. Ale tip jo...