Dílo #35285
Autor:PaJaS
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.01.2007 19:30
Počet návštěv:908
Počet názorů:3
Hodnocení:4 1
Patří do sbírky:Heatleyho zpověď

Heatleyho zpověď [1/2]

Koně zabraly a dostavník vyrazil. Kočí zrakem přejel cestující, kteří se pohledem rozloučili s městečkem, a otočil se k prašné cestě před sebou. I všichni čtyři lidé v dostavníku se vzájemně bez jediného slova omrkli. Vyzáblý reverend s kostěnými brýlemi, vedle něho seděl modrooký blonďatý mladík a proti nim plešatící kulaťoučký pán s milosrdnou sestrou.
     "Jelikož spolu pojedeme dlouhou cestu, měli bychom se vzájemně seznámit," porušil ticho po několika minutách reverend. "Já se jmenuji Lock. Reverend Lock."
     "Max Brooks," pokynul hlavou kulatý pán, který si už od začátku cesty něco špital s milosrdnou sestrou. Lock usoudil, že ti dva se již nějakou dobu musí znát.
     "Sestra Mary Ann z řádu milosrdných sester," pípla sestra.
     "Joshua Heatley," zašeptal mladík po reverendově pravici tiše, protože sestra se již opět bavila s Brooksem.
     "Skončila mi misie a vracím se do diecéze," snažil se s ním navázat další hovor reverend. "Kam jedete vy, Joshi? Smím vám tak říkat?" Heatley přikývl.
     "Taky jedu do diecéze. Tíží mě těžký hřích - chci se z něj vyzpovídat a požádat o odpuštění."
     "Tak to nemusíte jezdit až do diecéze," opáčil Lock s úsměvem. "Vyzpovídat se můžete i u mne a já vám dám rozhřešení." Heatley však s díky jeho nabídku odmítl, zavrtal se do kabátu a usnul. Odmítnutý reverend dál nenaléhal. Nechal Heatleyho spát na svém rameni (dostavník byl velmi malý), sledoval krajinu a snažil se neposlouchat tichý rozhovor sestry Mary Ann s Brooksem.
     "Převedu na váš řád polovinu svého majetku," šeptal Brooks. "Nechci nechat ženu úplně bez prostředků, ale všechno jí rozhodně nezůstane."
     "Jak jste šlechetný, Maxi," odvětila sestra. "Po tom všem, co vám provedla na ni ještě takhle myslíte."
     "Na jednu stranu ji chápu," pokračoval Brooks. "Je mladší než já, ale milence si hned pořizovat nemusela." Reverend cítil, jak sebou spící Heatley trhnul. "A kdyby jen jednoho." Druhé trhnutí a reverend začal pochybovat o jeho spánku. Raději si vytáhl bibli a začetl se do skutků apoštolů.

Na první zastávce se kočí postaral o koně a na chvíli ulehl do stínu vozu. Reverend se kochal krajinou, když se k němu přišoural Heatley.
     "Otče, můžu využít vaši nabídku?" Lockovi hned došlo, o čem Heatley mluví a poodešli spolu ještě dál od ostatních - spícího kočího a sestry Mary Ann, která byla znovu zabrána do hovoru s Brooksem. Lock usedl pod osamělou borovici a pokynul Heatleymu, aby začal.
     "Otče, určitě jste taky slyšel rozhovor milosrdné sestry a Maxe Brookse." A reverend si vzpomněl i na dvojí trhnutí spícího Heatleyho. "Znám Brookse. Jsem totiž milenec jeho ženy. Jeden z několika," opravil se. "Do dneška jsem myslel, že jediný. Sheyla - totiž paní Brooksová - mi o něm vyprávěla jako o velkým sukničkáři, kterej ji ponižuje. Na tuhle cestu si prej odjíždí užít se svou milenkou. Když mi tohle vyprávěla, strašně jsem se rozčílil. Nabídl jsem se, že ji ho zbavím. Nejdříve odmítala, nakonec ale svolila a poslala mě s ním." Usměvavý Lockův obličej zvážněl. "Dneska jsem předstíral spánek a vyslechl jejich rozhovor. Max Brooks chce odkázat část svého majetku řádu milosrdných sester. Nechci přidat k hříchu cizoložství ještě vraždu," podíval se Heatley vyděšeně na reverenda. Ten mlčel.
     "Joshi, tento hřích je opravdu velmi vážný. Ale Bůh je milující a pokud litujete svých činů, odpustí vám. Musíte ale odčinit svůj hřích a pomoci Maxovi urovnat jeho manželství." Reverend pozoroval mladíkovu tvář a zdálo se mu, že Heatleymu spadl kámen ze srdce. Spatřil v ní nadšení a věděl, že Joshua udělá všechno proto, aby svůj čin napravil. Dal mu ještě spoustu modliteb a poté i rozhřešení. Heatley radostně reverendovi poděkoval a běžel rychle najít Brookse. Reverend ještě chvíli o mladíkovi přemýšlel, než se zvedl a vydal se zpět k dostavníku.

Kočí ještě vyspával ve stínu, který se již o hodný kus posunul stranou. Na nohy mu svítilo slunce a nebude trvat dlouho a probudí ho rozpálená látka jeho kalhot. Reverend Lock se dal do řeči se sestrou Mary Ann, protože Heatley využil momentu překvapení a odvlekl Brookse stranou.
     "Kam máte namířeno, reverende?" vyzvídala sestra.
     "Skončila mi misie a vracím se do diecéze," odvětil Lock. "A jsem zvědav, jaký další úkol si na mne biskup připraví. A co vy, sestro? Kam vás vede tato cesta?"
     "Pan Brooks - ten, který před chvílí odešel s tím mladíkem z dostavníku - je velký dobrodinec našeho řádu. Přispívá finančně na chudé a všelijak podporuje naše aktivity. Před nějakou dobou se obrátil na naši matku představenou s tím, že by chtěl převést část svého majetku na náš řád. Já jsem byla vyslána, abych s ním prošla a zařídila všechny potřebné věci."
     "Max Brooks vypadá jako dobrák," otočil se reverend směrem ke stromům, kam před chvílí odešli Heatley s Brooksem.
     "To opravdu je," přisvědčila sestra Mary Ann. "Má zlaté srdce a pomáhá, jak to jen jde." Také ona netrpělivě očekávala návrat obou mužů, protože i když se Lock snažil, jejich konverzace byla taková křečovitá. Lock vytušil její pocity - poděkoval jí za rozhovor a omluvil se, že si půjde odpočinout. Netrvalo dlouho a kočího probudilo odpolední slunce a zavelel k odjezdu. Heatley s Brooksem byli přivoláni, nasedli do dostavníku na svá místa a kočí práskl do koní.

Lock sledoval krajinu, která ubíhala za oknem, a přemýšlel. Heatley byl rád, že dostal rozhřešení a bral vážně úkol, který mu byl dán a který byl podmínkou odpuštění jeho přečinu. Nesvěřil se Lockovi, o čem spolu s Brooksem mluvili, výraz v jeho tváři se však změnil - vyzařovalo z něj nadšení. Brooks se naproti tomu tvářil pořád stejně - stále stejný člověk, jedoucí za svým cílem, který splní bez ohledu na okolnosti a události kolem něj. Sestra Mary Ann se usmívala na všechny kolem sebe a šířila kolem sebe klid a pohodu navzdory drkotajícím kolům dostavníku. Lock nechtěl kazit tuto atmosféru a tak na chvíli zavřel oči a odpočíval. Věděl, že do města už to není daleko.
     Dostavník vysadil své čtyři cestující a odjel. Brooks se sestrou odešli zařizovat majetkové záležitosti a reverend se obrátil na Heatleyho.
     "Tak mnoho úspěchů, mladý muži," podal mu pravici.
     "Díky, otče, za pomoc," stiskl ji Heatley s úsměvem. Lock jeho úsměv opětoval a vydal se směrem k diecézi. Heatley se ještě dlouho vděčně díval, jak mizí ve spleti uliček.

Na diecézi byl Lock vlídně přijat biskupem, který se zájmem vyslechl výsledky jeho misie.
     "Kdyby bylo více duchovních jako jste vy, muselo by Boží království být už teď," řekl mu po rozhovoru. "Jsem velice rád, že jste se v pořádku vrátil. Běžte si odpočinout a potom vám sdělím váš další úkol." S těmito slovy ho biskup svěřil do péče jednoho z bratrů, který mu ukázal jeho komůrku, a nechal ho odpočívat. Netrvalo však dlouho a byl volán zpět k biskupovi. Když v jeho pracovně spatřil Maxe Brookse, začínal tušit, jaký další úkol od biskupa dostane.

Názory čtenářů
13.01.2007 20:32
Wopi
jé - a já myslel, že je to o tom hokejistovi... no nic - musím si to vytisknout
15.01.2007 08:17
Haber
dobré

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)