Snáz najdeš stesk a hněv,
nežli poznáš se a prohlédneš,
raději máš víno, tanec, zpěv,
kde smutek svůj jen ztěží zahlédneš.
Snazší je ovládat své tělo,
nežli o duši svou dbát,
veselit se každému by chtělo,
ne však z měšce svého brát.
Výraz v tváři najdeš překvapený,
když pravdu Tvou Ti někdo odhalí,
předstíráš, že jsi unavený,
a bědovat svým chmurám jdeš potají.
Otčenáš odříkáš a jdeš se prát,
nic ze studu Ti nevadí,
se svým osudem jdeš v kostky hrát,
snad něco náhoda Ti prozradí.
Sám s jinými se srovnáváš,
však kdo je Tobě podobný,
se svým druhým já se pohádáš,
sám proti sobě nejsi odolný.
Víc získáváš než vracíš,
ze svého úsilí ztrácíš víc,
svou kuličku před sebou tlačíš,
slepě kráčíš a před sebou nic.
Lidé snad nevidí do očí Tvých,
snad nevidět se každý snaží,
každý spatří na Tvé tváři jenom smích,
toť jedna z mála věcí, která se Ti daří.
Snažíš se probíjet každým dnem,
každý den, kdy vycházíš do ulic,
když rozloučíš se s nočním snem,
snažíš se o to, aby byl čistý Tvůj štít.
Nic nemůže jej více zašpinit,
tvůj štít je černý jak Ty sám,
není nic, co může temnota navždy zastínit,
ty skryješ jej a jdeš zpět k nám.
Škraboškou zahalíš svou pravdu,
není nikdo, kdo by Ti jí sňal,
kdo o to se snaží, páchá na Tobě křivdu,
nikdo nedokáže, že jsi sobě lhal.