"Pojďte si sednout," překvapila Prouzu věta, o které si myslel, že do dnešního světa už ani nepatří. Dávno neviděl, že by někdo někoho pustil v tramvaji sednout. A ještě k tomu jeho..., který má lístek jen k stání.
   Školák nebo snad školačka? - prostě takové mrně. Kvapně skládalo sešit a pero do tašky a vstávalo, aby mu uvolnilo místo.
  "Seď, ještě přece nemáš dopsaný úkol!"
  "Ale ne, to nebyl úkol. A stejně už to bylo hotové," vymlouvalo se mrně, když si měnili místa.
  "A co to tedy bylo?" zeptal se Prouza. Ne ze zvědavosti; spíš v domnění, že si to mrně možná ještě chce povídat. Takovou ohleduplnost je přece potřeba odměnit; Aspoň trochou porozumění.
  "Zapisuju sny," překvapilo ho nečekanou odpovědí.

Více viz Ema má maso