Prolog |
|
ústy bloudí jazyk |
je to běs, když si uvědomím, jak jsou kluci nezodpovědný, sekla bych s tím a začala se smát v čekárně, kde si každý držel tvář bolestí, se Marie hlasitě smála, musela se otočit ke zdi a hned se začít ovládat, vzpomněla si, když byla malá, tak si s Alenou chodily hrát před hřbitov, byla to doba, kdy ještě při každém umrtí vesnicí pochodoval pomalu černý špalír s dechovkou, plačkama včetně faráře, napřed se pochodovalo do kostela a pak ještě s větším kraválem se šlo na hřbitov, ony dvě tam tenkráté zkoušely lézt přes plot, sedávaly na lavičce, klátily nohama z dlouhé chvíle, smály se, ale jen do té chvíle, než se průvod přiblížil, to si pak strkaly špičku jazyka na zadní stoličku a pevně tiskly, rázem bylo po smíchu, nedej bože když se ale v tu chvíli na sebe tenkrát podívaly, to větčinou vyprskly a doma pak byl mazec, tak a teď se podobně dětsky hlasitě směje v čekárně plné oteklých tváří, uvědomila si, co to miluje za blázna, raději si pomalu strká špičku jazyka k zadní stoličce, jde si přece jen pro rovnátka
|
|
Počet úprav: 6, naposledy upravil(a) 'muclicka', 05.01.2007 12:55.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|