I. Jsem v okamžicích čekání (jsou tmavomodré) a svoje osudy vidím ve vašich očích. Je to jako sedět ve vlaku a neposlouchat (stromy mizí) Kam odcházet, když všichni spí. Veselá hra s nožem, zase jen čekání… …na další život. Maluju hvězdy a hledám cesty, bez klíčů. Slova se lámou v půli, jen tak, jsme… II. Život ženy je bolest (k pláči), nerozeznat barvy a vzývat blázny. Zima je smyslná a lepí se na tebe, odpusť. Nejsem špatná, když věřím. Abys došla osvícení, musíš políbit všechny lidi a dívat se jim do očí. Lhářko. III. Noc tak lehce našla všechna slova, přikryla se pláštěm a není ji vidět. Kůži má napnutou k prasknutí. Dovolíme bohům zpívat o smrti a utečeme, společně nazí, budeme naříkat nad krásou mraků, děti bez matek. |