v nerezu obruči ty čekáš spoutaní otroci železem ty milý prameni naděje náš dáváš pomocnou ruku všem však náhle východ otvírá se ty běžíš plastem k svobodě vytrysknout ve své kráse celého národa k obrodě sněhová pěna hustě kypí skvost jantaru se objevil a tvoje vůně dráždí chřípí je tu čas slastných chvil svatý už se blíží moment v pokoře děkuji já v kleče a co dále? jen no coment jak rádo pivo do mě teče...
Epilog
ale někdy hrozně...
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'sokrates', 01.12.2006 11:32.