Dílo #33616
Autor:Yfča
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:28.11.2006 10:50
Počet návštěv:14041
Počet názorů:32
Hodnocení:21 7 11 1

Prolog
Po úspěšně složených zkouškách jsem byla v roce 1977 přijata k dálkovému studiu na vysoké škole ekonomické. Díky tomu jsem byla přeřazena do účtárny a stal se ze mne samostatný plánovač. Sotva jsem se stačila pořádně rozvinout a zaškodit, odcházela vedoucí účetní do důchodu a já jsem byla vedením vybrána coby perspektivní kádr na její místo...
Samostatná zodpovědná matka

Vedoucí účetní

Než jsem se stala šéfkou, vypomáhala jsem občas při absenci finační nebo mzdové účetní, a tak jsem nevstupovala do neprobádané řeky. Mělo to jediný zápor: mé nejmladší podřízené, která si na šéfovskou židli několik let brousila zuby, bylo o dvacet víc nežli mně a mzdové účetní chyběl rok do důchodu. Navíc pracovali v našem nakladatelství jen dva lidé, kteří byli mladší nežli já, takže se občas stávalo, že někteří (až o dvě generace starší) kolegové usalašení ve vedoucích funkcích nesli nelibě, že jim takový cucák jako já vrací k opravě účetní doklady. Účetní minulý režim nepovažoval za důležitého pracovníka, o čemž svědčí ta skutečnost, že vedoucí účtárny nebyla zařazena mezi nomenklaturní kádry. Byla to jediná vedoucí funkce, na kterou mohl usednout i nestraník bez souhlasu obvodního výboru KSČ, jak tomu bylo u jiných šéfů. Zkrátka a dobře, účtárna byla většinou populace chápána jako oddělení, kde sedí několik bab majících za úkol prudit a buzerovat. Přesto se mi nakonec podařilo účtárnu ukočírovat, i když mi ředitel občas vyčítal, že se svými podřízenými jednám jako se sebou rovnými, ač bych měla dávat najevo, že jsem minimálně o stupínek víc na pracovním žebříčku.

Když jsem maturovala, říkala jsem si, že budu v životě dělat cokoli, avšak jako účetní nikdy neskončím. Teď jsem s překvapením zjistila, že je účtařina velmi zajímavá a dokonce mne baví. Z pozice své funkce jsem věděla v podstatě o všem, co se v nakladatelství dělo. A ještě víc jsem se dozvěděla o pár let později, když jsem přes rok zastupovala ekonomickou náměstkyni, která byla na mateřské dovolené.

Po necelých dvou letech studia na VŠE jsem se rozhodla, že se na vysokou školu vykašlu. Téměr polovina předmětů totiž neměla pro můj odborný růst žádný význam. Praxe mi dávala mnohem víc než čas, který jsem věnovala pročítání skript politické ekonomie a dalších zbytečností. Navíc jsem se koncem sedmdesátých let vdala a rozhodla jsem se, že se ze mne stane samostatná odpovědná matka, kolem níž se budou motat minimálně čtyři děti.

Studium a rodičovství mi nešlo dohromady. Svým potomkům jsem se chtěla věnovat na sto procent. Přesto jsem ještě jednou vyplnila přihlášku na vysokou školu. Tentokrát na fakultu žurnalistiky. Nakonec jsem na přijímačky nešla, neboť jsem zjistila, že do budoucího novináře je huštěna politika ještě víc než do rodícího se ekonoma...

Občas byla práce účtárny kontrolována vyššími orgány. Dodnes si vzpomínám na jistou paní Doušovou, která chodila každý měsíc prověřovat správnost výkazů záporné daně z obratu. Byla to milá dáma v nejlepších letech, s níž jsme si okamžitě padly do oka.

Když jsem se vdávala, ptala se mne, jak se budu jmenovat.

"Já bych chtěla být Žížalová a manžel Dešťovka, avšak nevím, zda nám to na úřadech projde," pravila jsem vážně, neboť už tenkrát ze mne padaly parádní kravinky.

"Hele, to neni špatnej nápad," prohlásila paní Doušová a od té doby mi neřekla jinak než Žížalko.

Když telefonovala do podniku, dožadovala se inženýrky Žížalové. Brzy mi tak začalo říkat i pár kolegů.

Paní Doušová jednoho dne odešla do důchodu a na její místo nastoupila nová kontrolorka. Když se k nám vypravila poprvé, zaklepala na dveře sekretariátu, představila se a řekla: "Já hledám inženýrku Žížalovou, můžete mi prozradit, ve který kanceláři sedí? Nikde jsem ji nenašla napsanou na štítku..." Kolegyní byla okamžitě správně nasměrována do účtárny za vedoucí účetní. Abych předešla dlouhému vysvětlování, tvrdila jsem zánovní prověřovatelce, že jsem se nedávno rozvedla a znovu provdala a teď se jmenuji jinak...

Samostatná odpovědná matka

Šéfku účtárny jsem páchala deset let. Během té doby se moje sny o velké rodině pomalu rozplývaly. Díky špatné péči gynekologů na Bulovce po spontánním potratu, který nastal po chřipce doprovázené vysokými horečkami, jsem místo porodu absolvovala třikrát mimoděložní těhotenství. Dvakrát jsem přitom doslova utekla hrobníkovi z lopaty.

Nenaplnění mateřství jsem nesla velmi těžce, přestože jsem byla neustále obklopena dětmi – synovcem a neteří, ale i mrňousy z našeho paneláku a loděnice. S tetkou Yfčou a strýčkem Jiřím byla švanda, a tak s námi drobotina trávila hodně volných chvilek.

Nepřízeň osudu jsem se snažila brát s humorem. Když jsem poprvé ležela na Bulovce s podezřením na mimoděložní těhotenství (hovorově mimodělo), prohlédl mne během velké vizity primář Hůlek a pravil, že drze zabírám místo, anébrž mi nic není. Pak mne vyhnal domů. Dva dny nato mne vezli houkačkou do nemocnice zpátky, jelikož to mimodělo opravdu bylo: krvácela jsem do břišní dutiny... Když jsem se probrala z narkózy a dozvěděla se, že nechybělo mnoho a můj muž se mohl stát šťastným vdovcem, lehce jsem upravila Mládkovu písničku Krychle a jala se ji na pooperačním pokoji pobrukovat...

Yfča Pelcmanová
na gyndě je znova,
ve svým těle pohublým
mimodělo chová.
Primář Mirko Hůlek
prozkoumal jí důlek
a řek: "Vše je v pohodě,
včetně vašich půlek.

Zkrátka vy jste přímo bezva,
všechno téměř krásný máte,
takže rychle běžte domů,
vždyť tu místo zabíráte!
Běžte hlídat svýho muže,
ať vám doma nesmilní,"
řekl tiše milé Yfče
primář senilní.

Když jsem šla na gyndu
léčili mi mindu,
až tam půjdu příště
vezmu s sebou Lindu,
Linda ta se bojí,
chvilku nepostojí,
zvláště teďka když zná
tu historku mojí.

Lidé na nás pokřikují:
"Ale jděte, kam se cpete?
Nelezte už na Bulovku,
ani když vám dají stovku!
Na gyndu si jděte lehnout
jenom v nouzi největší,
slabým děvám tamní péče
vůbec nesvědčí.

Na gyndu jsem jela,
celá jsem se chvěla,
bolesti jsem měla
v dolní části těla.
Zatracená práce,
prý jen operace
ještě snad mě spasí,
ježí se mi vlasy.

Pan primář je vyděšenej,
teď už ví, co by to chtělo:
rychle na sál pod narkózu
vyndat ruplý mimodělo!
Předevčírem pomýlil se,
když přišel k mé pelesti,
díky tomu já se dneska
svíjím bolestí.

Když jsem šla na gyndu
léčili mi mindu,
nepůjdu tam více
pošlu tam však Lindu...

V únoru 1989 se nám konečně narodila Kačabka. V té době jsem věděla, že víc dětí už mít nebudeme, což mne netěšilo. Nevěděla jsem ovšem, že naše Kačka bude živel, který hravě strčí do kapsy čtyři plánované potomky. Pokud jste četli v mém Hlodníku rubriku Deňýček týraného rodiče, dáte mi za pravdu.

Kačaba v roce 1994
Kačaba v roce 1994

Mateřskou dovolenou jsem si řádně vychutnala. Funkce samostatné zodpovědné matky mi přinesla, a dosud přináší, hodně hezkého.

Na svůj dávný sen stát se novinářem či psavcem jsem přitom úplně nezapomněla. Než jsem se znovu vrhla po mateřské dovolené do pracovního procesu, vydávala jsem asi dva roky časopis Branďák, který byl věnován hlavně kuželkám a cestě našeho mírně pohaslého babského hvězdného týmu kuželkářskou ligou žen. O Branďák byl kupodivu zájem nejen na naší kuželně, ale i na kuželnách našich soupeřů.

Jakmile jsem se připojila na internet, začala jsem tvořit Osvěžovnu Yfči Pé, do níž jsem od listopadu 1999 do června 2003 kromě jiného pravidelně psala o naší mírně bláznivé rodině pod titulem "Co mi uplynulý týden vzal". Přede dvěma roky jsem objevila Bloguje a založila jsem Yfčin hlodník, v němž si jen tak hlodám.

OSVČ

Nakonec se pořád živím tím, co jsem nikdy nechtěla dělat. Po mateřské dovolené jsem pracovala u kamaráda jako ekonom, potom jsem pár měsíců působila v jedné účetní firmě a před víc jak osmi lety jsem rozjela vlastní živnost. Mám sice hnusnou šéfku, neboť pracuji často o víkendu či o svátcích a dotazy zákazníků zodpovídám i v nočních hodinách, ale na druhé straně mne nevykořisťuje obtloustlý novodobý kapitalista, jemuž záleží víc na penězích než na spokojenosti zákazníků. Práce mne baví, ale i tak se těším na den, kdy s účetnictvím, finančními analýzami a daňovými přiznáními skončím...

Ptáte se, jestli mám ještě nějaké profesní sny? Přiznám se, že mám. Pokud se ve zdraví dožiji důchodu, hodlám konečně napsat něco pořádného... ;o)

Epilog
Milí čtenáři, můžete se radovat, anébrž toto je poslední díl hlodů na téma "Čím jsem chtěla být." Děkuji vám za pozornost a za komentáře. ;o)

Názory čtenářů
28.11.2006 15:37
Montrealer
Jo, je to spíš Reportage než povídka, ale dobře se to čte, i když to už znám z Hlodníku... Jak jsem utíkala před VUMLem...:o)
28.11.2006 15:51
Stevenson
..-) Tak to ti drzim palce.. s tim duchodem a napsanim neceho poradneho.
neni to tak jednoduche...a vim o cem mluvim(pisu)
28.11.2006 15:54
jjezibaba
Hele, proč se tomu nedá dát zeměkoule? Dala bych za celou sérii, protože je super:)) Nejvíc se mi líbily zážitky z dětství, ale ostatní je taky dobrý, skoro to vypadá, že si děláš náskok a píšeš první kapitoly té budoucí knihy už teď, abys to náhodou do důchodu nezapomněla...:)
28.11.2006 16:02
Yfča
Ježibabko, já tohle povídání neberu jako tvorbu. Jsou to enem hlody, proto je to zařazené jako výkřik do tmy. Kdybych to kecání přeřadila do tvorby, tak bych mohla urazit skutečné psavce... ;o)
Před časem jsem neuváženě slíbila, že naťukám pár řádků o svých láskách. Až se budu nudit, tak se do toho možná pustím...
28.11.2006 16:04
Yfča
umělec napsal(a):
Jako jo dá se. Jsi zřejmě usedlá ženská co ráda splní co si usmyslí. Umíš psát krásně, tohle bych k tomu však nepřiřadil. Ale na druhou stranu vysvětluješ bez příkras jak to bylo. Pěkná je samozřejmě ta o léčené mindě. Tady na tom servru se mi až tolik nelíbí, jelikož jsou zde různí zmatenci, kterým nerozumím, ale to bude spíš mnou. Samá poezie to není nic pro rokera. Pak ty oslavný a vlezdoprdelecký kecy ty mne přímo zvedaj ze židle. Asi nejsem správnej literát, já žiju a pak teprv píšu. Proč však poisuji v komentáři sebe když se jedná o Tebe? Nevím. Vlastně jo hledám to co lidi baví to abych se poučil i přiučil. Málokdy to nalézám a tak jsem tu sám.
Jsem asi všechno, ale usedlá baba nejsem. :o)) A taky hlavně žiju a teprve až potom píšu... A občas jsem zmatená... ;o)
28.11.2006 16:18
Yfča
Stevenson napsal(a):
..-) Tak to ti drzim palce.. s tim duchodem a napsanim neceho poradneho. neni to tak jednoduche...a vim o cem mluvim(pisu)
Já vím, že není jednoduchý dožít se důchodu, anébrž nám termín nástupu poslanci pořád oddalují... ;o))
28.11.2006 16:21
Yfča
Konvalina napsal(a):
Hezky jsi svůj vývoj popsala, možná bys ještě mohla pro nové čtenáře vložit odkaz na svůj pobyt v nemocnici, ten "čípkový", varovat tak čtenářky, aby šly s Tebou na stejný pokoj ;-))) 
A také nám můžeš ukázat Kačabu z druhé strany, tu s malovaným pozadím na lodi :-))) *
Tož, tady máš tu Kačabu :o)

28.11.2006 17:39
Humble
též bych s chutí hodil zemeguľou, převelice pěkně sepsáno, dobře se četlo, ni se při tom nedýchalo :o)***
28.11.2006 17:44
apendyks
lahůdka
28.11.2006 19:44
fungus2
Opět fajn.
28.11.2006 22:45
Magnolia
Jak to jen říct..???..od začátku do konce mazec :)
29.11.2006 06:59
Janina Magali


..shrnuto a podtrženo..bylo to celé moc hezké čtení:)
29.11.2006 11:27
chudak
viz janina. jojo. díky za něj
29.11.2006 18:42
Diotima
nejdřív by si to ale chtělo zahrát na tuneláře, kapitalista nekapitalista
- než se staneš profesionálkou :-) (literární)
29.11.2006 18:56
Yfča
Diotima napsal(a):
nejdřív by si to ale chtělo zahrát na tuneláře, kapitalista nekapitalista - než se staneš profesionálkou :-) (literární)
Neboj, já se tuneluju... Někdy tak drsně, že už jsem na sebe několikrát chtěla podat trestní oznámení...;o))
29.11.2006 19:23
Chareas
je to pěkné... a moc prima, ze jsi to tenkrat v ty nemocnici dvakrat vydrzela :)
08.12.2006 09:35
josefk
jo
17.02.2007 20:28
Big_George
Pěkně napsaný. Moc pěkně.
Přečetl jsem to bez dechu - ač nejsem ženská, socialismu jsem si taky užil.
Já se na VUML omluvil z důvodu stavby baráku - než jsem ho postavil, tak se to zhroutilo:-)
10.08.2007 11:15
Method
jak se to vezme, překvapuje mne nejčastěji ta jistota, (viděná u druhých), že ti, co se odhodlají napsat svoje zážitky jsou často spíše kritizováni, aniž by byl k tomu důvod (rozumný důvod)
ale, že zde se od února nic nepohlo, to mne znepokojuje víc
proto jsem neodolal, neb k minulosti rovněž patřím.
P.S. -(někdy až moc)
10.01.2008 17:13
Némocná própiska
Nehrála jsi z Minervou Boskovice. A neznala jsi jejich trenéra. Jestli jó. Zak ten nádhernéj  čloivěk je hnusnéj fotr.
Někde jsem se usmál někde poplakal. Celkově mi přišlo hořce. a proto
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)