Dílo #33461
Autor:Diotima
Druh: Denní (s)potřeba
Kategorie:Jiné/Překlad
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.11.2006 17:43
Počet návštěv:953
Počet názorů:8
Hodnocení:2
Patří do sbírky:ON

Prolog
Robert A. Johnson - He - Understanding Masculine Psychology (1974)
ON - Jak porozumět mužské psychologii
Cvičný překlad na pokračování  
ON - Jak porozumět muži (4)
  Vždy když v dějinách začíná nová etapa, objeví se v tu samou dobu nějaký mýtus. Mýtus je druh předpovědi toho, co přijde. Obsahuje radu týkající se psychologických prvků dané doby.
  V mýtu o Parsifalově hledání Svatého Grálu je obsažena předpověď pro naši dobu. Pověst o Grálu vznikla ve dvanáctém století; mnoho lidí cítí, že naše moderní doba začala někdy v tomto období, naše myšlenky, postoje, koncepce našeho dnešního života mají svůj začátek v čase vytváření mýtu o Grálu.
  Téma Grálu se šířilo Evropou ve dvanáctém, třináctém a čtrnáctém století. Budeme se odvolávat na francouzskou verzi, která je nejrannější, a je převzata z básně Chrétiena de Troyes. Existuje také německá verze od Wolframa von Eschenbach. Anglická verze, Le Morte D´Arthur, pochází ze čtrnáctého století. 

  Mýtus se nyní obrací od krále Rybáře a jeho poranění k příběhu chlapce, který nemá jméno, a který se narodil ve Walesu. Dostaneme se až později k tomu, že onen chlapec se jmenuje Parsifal, což znamená "nevinný blázen".
  Pro krále je ponižující, že se musí kvůli svému uzdravení spoléhat na Parsifalovu naivní povahu. Muži je to velice nepříjemné, protože jeho mužská hrdost musí zemřít.
  Jung popisuje okolnost, kdy to byl nucen udělat. A to také způsobilo jeho velký rozkol z Freudem. Jung na rozdíl od Freuda, který řekl, že v nevědomí je jen hromada šrotu, považoval nevědomí za předlohu, artézskou studnu, ze které tryská všechna tvořivost.
  Jung se zavřel doma ve svém pokoji a čekal na nevědomí. Bylo to dlouho předtím, než se ocitl na zemi v dětských hrách. To ho přivedlo k přivolání fantazií z dětství, které se pak rozhodl vyjádřit i ve hrách pro dospělé. Měsíce stavěl z kamenů vesničky a města a pevnosti, které vyfantazíroval už jako kluk. Věřil své dětské představivosti a to byl pro něj začátek vymanění se z kolektivního nevědomí, od kterého se dále odvíjí jungiánská psychologie. Stal se hravým Parsifalem.


Počet úprav: 12, naposledy upravil(a) 'Diotima', 07.10.2007 16:23.

Názory čtenářů
24.11.2006 21:28
Vích
no to je dost zásadní rozdíl mezi Freudem a Jungem. Ty se v tom vyznáš? Je v nevědomí šrot nebo čerpací stanice inspirace?
24.11.2006 23:48
ataman
copak Freud neco takoveho tvrdil? pokud je ona fraze i v originalu, pak jde o docela bezostysnou vulgarizaci Freuda.
25.11.2006 12:30
Diotima
vyznám nevyznám - myslím si, že psychika jedince prochází tak proměnlivým ïndividuálním vnímáním bytí, že se mohou rozvíjet jen různé hypotézy -
a co je pro jednoho artézská studna tvořivosti, může být pro vědce-suchara jen halda šrotu ...
scrap heap - hromada šrotu - ano, tak svůj názor na vztah Freuda k obsahu nevědomí v originále pojmenoväl autor - harvardský profesor (nejspíš hodně zkratkovité vyjádření)
25.11.2006 17:04
Emily
já mám raději Junga
25.11.2006 19:21
Vích
a ze všeho nejhorší jsou zkratkovitý profesoři. Já mám taky raděj Junga, ale dost možná má Freud pravdu, hehe
25.11.2006 19:42
Diotima
co naděláš se skalním přívržencem šamana Junga :-) profesor neprofesor
26.11.2006 02:04
ataman
Freud mi neprisel jako zas takovej suchar. ne ze bych byl nejakej skalni freudista. a i hromada srotu muze bejt inspirujici. a moc :)
26.11.2006 13:40
Vích
Freud suchar neni, ale asi tim přímočarým racionalismem přišel o šamanovo kouzlo hvězdný oblohy

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)