Tisíce a tisíce šípů létalo vzduchem od hradeb na masy navarských bojovníků, které se valily k mohutným opevněním. I na terasovité hradby dopadaly v ohromných počtech šípy a nemilosrdně zabíjely muže.
Asim si na hlavě upevnil přilbu, zrakem přehlédl zaplněné hradby obránci a zadíval na útočící vojsko. To bylo vystaveno i obloukem dopadajícím kamenům a koulím, jenž střílely katapulty. Každý takový dopad do"lesa"bojových zástav, konců kopí a žebříků vypadal, jako když se rozevře hladina. Přes smršť šípů, kamení a koulí, se jakoby nekonečné masy útočníků přibližovaly stále blíž. Zároveň se v dálce zablesklo a ozvalo se zlověstné zarachocení hromu. Skoro současně se zvedl vítr, přičemž černá mračna zakryla slunce i celou oblohu.
„To je zlé znamení, veliteli,“ řekl jeden z mužů, který stál vedle Asima na věži.
„Pro ně a nebo pro nás?“ zeptal se Asim. Přitom se do širokého okolí rozlehl ohlušující bojový pokřik Navarů, kteří se přiblížili do bezprostřední blízkosti hradeb. Vzápětí svým bojovým pokřikem odpověděli obránci na hradbách.
„A teď první řady útočníků zažijí překvapení,“ pronesl Asim.
Sotva to dořekl, tak se náhle v délce několika stovek metrů prudce ze země vymrštila několika metrová vysoká stěna, na niž bylo velké množství dlouhých železných bodců. Poté se ozval šílený řev těch bojovníků, které ostré konce bodců zasáhly. Bodce se zapíchly skrz mnohá těla do země, a to útočící navarské vojáky na chvíli zastavilo.
„Ta námaha po několik nocích se vyplatila,“ zkonstatoval jiný muž na věži.
Obránci na hradbách opět sborově vykřikli a soustředili palbu šípů, kamenů a koulí na poněkud zaskočené útočníky, kteří museli přejít přes zadní část stěny. I na ní bylo umístěno velké množství bodců. Tlak mas však mnoho nepřátelských bojovníků vpředu doslova na bodce napíchl, načež ještě větší masakr nastal vzápětí. Přes souvislou vrstvu mrtvých, zraněných a zkrvavených těl mužů, se zanedlouho hnala záplava vojáků.
„Ty Navary zastaví jen zázrak,“ pronesl muž, jenž stál vedle Asima.
„I zázraky se dějí,“ mínil Asim.
To už se hordy útočníků snažily překonat prohlubeň, v níž předtím ležela zamaskovaní stěna. I tuhle překážku Navarové překonali za nespočtu mrtvých, přičemž mnozí zahynuli ušlapáním. Šiky dobyvatelů vzápětí dorazily k hradbám a stovky a stovky dlouhých žebříků se poté zvedly k vrchu hradeb. Obránci na nich okamžitě mnohé žebříky i přes palbu lučištníků oddálily od hradeb. A ty se za výkřiků těch, co po nich lezli, zřítily zpátky. Někteří se napíchli na kopí, jiní si zlomili vaz a nebo je na zemi ostatní bojovníci v tlačenici ušlapali. Současně muži na hradbách počali na útočníky shazovat ručně koule i kameny. A tak mnoho nepřátelských bojovníků skončilo s krvavě rozdrcenou hlavou a nebo jinou části těla. Přesto se stále k hradbám vztyčovaly další a další žebříky.
Na obloze se mezitím blýskalo a hřmělo zároveň. Světlo od blesků osvětlovalo masy Navarů, které jako povodeň dorazily k hradbám. Křik bojujících mužů nabíral na intenzitě zároveň s řinkotem zbraní.
„Veliteli, poslové nám přinesli zprávy,“ sdělil Asimovi voják, jenž vběhl na věž a jako ostatní se zakrýval velkým štítem.
„Jaký jsou?“ zeptal se Asim.
„Navarové utočí po celé dílce hradeb. Na několika místech se jim podařilo proniknout na první terasu hradeb. Král vyslal do boje další svý královský gardy.“
„To je vážný, když král posílá gardy,“ pronesl Asim a přes bok štítu se zadíval na terasovité hradby. Na té nejspodnější se začínal rozhořívat ukrutný boj. Každou chvíli byl slyšet mnohonásobný výkřik, který znamenal, že se obráncům podařilo odrazit od hradeb žebřík s lezoucími vojáky. Pak udělil svým podřízeným několik rozkazů a rozhodl se zapojit osobně do boje. Mezitím na hradby i za ně začaly dopadat ještě ve větším množství koule s kameny, jenž z katapultů vystřelovali nepřátelští bojovnicí.
Oblohou výhružně křižovaly blesky, které jakoby chtěly zvýraznit atmosféru zuřící bitvy. Asim se vnitřními průchody v opevnění dostal na nejspodnější hradby, na něž proudil zástup bojovníků. Ti rychle nahrazovali mrtvé a zraněné. Jeho přítomnost obránce překvapila.
„Tady je to pro vás nebezpečný veliteli,“ sdělil mu jeden voják.
„Tak to jsem tady správně,“ odvětil mu a přitom vzduchem zasvištělo velké množství šípů. Mnohé se odrazily od štítu, ale jiné zasáhly muže. Někteří se za výkřiku zhroutili na hradby, na kterých už ležel nespočet bezvládných těl.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI