Neměl jsem nikdy
nemístně literární ambice
ty poeticky tuhej
já jako každej druhej
otvírám břicha
panensky uzavřenejm ústřicím
a koukám do deníčku
tý damě z první řady
dneska má menstruační den
jsem hrozně zklamanej
ty kořen co má senzorickej hlad
necháš mě genericky psát
bez pera
ošukat a nudou řvát
zženštile represivní stihomam
jedinej kritik jsem si sám
- a Barbara -
ta štětka hluchá
tahá mi jehlu z ucha
ke mně si vklouzla
že prej zná superskvělý kouzla
na vlastní kupce sena
enormně vytížená
v tělesně nekomerčním návyku
nohama píchá do zdí od pokoje
horizontální teze o styku
a já bych se tak projel
v orálně přímočarém jazyce
holduju teplý vodě
optimalizuju  volný pozice