Dílo #31913 |
Autor: | anyz |
Datum publikace: | 14.10.2006 22:29 |
Počet návštěv: | 1740 |
Počet názorů: | 13 |
Hodnocení: | 5 1 4 |
Prolog |
je to spíš vypsané rozpoložení nebo pocit, který se dostavil v den, kdy se narodil Buddha, teda v den, kdy se před dávnými lety narodil Buddha |
|
Občas se zapomenu nadechnout |
Potřebovala přesně něco takového. Někoho, kdo by ten den přišel a řekl jí, že vypadá jako zelený čaj. Ráno když se probudila, dolehl na ní opět smutek celého světa. Přesně tak, jako se jí to posledních pár dní stávalo neustále. Každé ráno. Už se neprobouzela s dobrým pocitem, který by jí přivolal úsměv. Probudila se a jen koukala. A to ještě tak nějak z povzdálí. Jakoby se úplně neprobudila. Ten den věděla, že jí bude stačit pár kaštanů na dně tašky, její oblíbená knížka a příruční gramofon nebo jak se říká té věci, z které se dnes poslouchá hudba. Vyrazila do školy. Všechny sešity, které sebou jindy nosila, zůstaly pod polštářem a starosti také někam zmizely. Byl to zvláštní den. Měla takové ráda. Neusmívala se, ale uvnitř jí bylo dobře. Byla to ona. Potkávala lidi, který ten den zkrátka potřebovala potkat a děly se věci, které chtěla zažít. Zastavil jí kluk, který se dovedl radovat z nesouměrných listů na stromě. A na stanici stál někdo, koho z nějakého důvodu ráda viděla. Zase jednou neměla pocit, že by jí někdo sledoval, pronásledoval nebo poslouchal její slova. Měla se krásně a celý den okolo ní příjemně ubíhal. Večer si zašla do zastrčeného biografu a pak se šla procházet po nábřeží, kde občas potkáte zasněné nebo smutné lidi. Vydržela tam chodit dokud se nezačla třást zimou. Poodešla tedy od řeky a šla se toulat nočníma uličkama, které byly na pátek večer podivně prázdné. Zašla si do Montmartru na horký čaj a pak zamířila na noční autobus do Krakova. Málokdy se stalo, že by se sebrala a někam vyrazila jen tak. Ale ten den jí to všechno nabízel. Přitulila se ke studenému okýnku a popustila své myšlenky. Když se začalo rozednívat seděla už u řeky kousek za městem a pročítala si úvod ke knížce. Později vyrazila do města, koupila si čerstvý sezamový kroužek u prodavače s načervenalým nosem a vyrazila ke svému oblíbenému starožinictví. Koupila si velký klobouk, do kterého nasbírala hromádku listí a šla si sednout do provoněného parku. Stromy už měly hezky narezlé a zažloutlé kabáty a slunce už svítilo jen podzimně. Sedla si a četla a mezi přečtené stránky vkládala listy na vylisování. |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'anyz', 15.10.2006 10:19.
Názory čtenářů |
14.10.2006 22:59
muclicka
|
křehké, jemné, barevné, ženské, něžné, pěkné |
14.10.2006 23:04
anyz
|
dekuju muclicko |
15.10.2006 09:45
fungus2
|
Pěkně se to četlo. |
15.10.2006 09:59
PaJaS
|
jo jo - dobré to je ... |
15.10.2006 10:20
anyz
|
dekuji vam |
02.11.2006 23:46
sokrates
|
náladovka, jo |
02.11.2006 23:54
anyz
|
diky |
02.02.2007 10:12
Jesse
|
Neví čím to je , ale pokaždé, když vidí u tvého díla málo tipů, ví že právě tyhle řádky ho nezklamou.
Není totiž pravda , že podle ovoce poznáš strom.
Strom poznáš až když ho obejdeš a vdechneš jeho sílu.
|
04.02.2007 18:36
anyz
|
jej jesse dekuju ti moc povedlo se ti vykouzlit mi na tvari obrovsky usmev |
17.08.2007 22:39
Mario Czerney
|
můžu ti to tipnout, ale o to ti snad nejde... asi to bylo psáno v nějakém smutku či melancholii, dala jsi to tam jasně znát a atmosféru to má... ale můžeš se k tomu vrátit a některé cesty, třeba tu do Krakova ještě popsat...může se přece stát ještě tolik věcí zajímavých na těch cestách po duši, na vlnách myšlenek:) ...je to docela milé psaní |
18.08.2007 15:38
anyz
|
dekuji mozna se vratim dalo by se to urcite popsat a stat se toho muze moc a taky se stava jen to nejak vzdy ztrati kouzlo dyz to zacnu psat |
24.08.2008 20:08
opicka
|
Celý den v práci jsem se těšil že si něco pekného přečtu. Opět jsem se dočkal a nebyl zklamán. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|