V tom střepu co jsem dostala jako poslední kus ze zrcadla Plakalo dítě pod deštníkem kde se schovávalo před svými slzami Po drátách konstrukce stékaly kapky a s bolestí smutku se propalovaly kůží až do nejtajnějších rozvodů krve Kde neslyšně putoval střep než se zabodl do srdce
Takovej trošku kolovrátek,
nebo jako písnička "pes jitrničku sežral",
ale to asi tak má být, ten uzavřený koloběh...
Myšlenka se vystopovat dá a je srozumitelná a lidská,
jen po formální stránce je to takové nijaké, nenápadité.
Nejvíc mne zaujaly verše
Po drátech konstrukce stékaly kapky
a s bolestí smutku se propalovaly kůží
až do nejtajnějších rozvodů krve