zatiší

        když voda se tmí

        bylo to velmi dobré

        hrst hlíny

        jeho ruce

        větev     

        hmyz

        rozvlnily kořeny

       

        na jeho pleť

                         kraj

        se zalomil stín

        prošel rychleji

        než kameny a stromy

        v tajemství kdysi

        včera  
                       teď

                                           před tisíci lety

        nad život

        na rozumu těžké

        černé

        ono

                                       bez úpornosti

        
        zabušil